Snad nikdo není s mašinérií bulváru spjatý tolik, jako zpěvačka Iveta Bartošová. Hvězda normalizačního popu, jejíž život byl po revoluci jako na houpačce. Spíš než s pěveckou kariérou si ji spojujeme s vyhořením, nenaplněnými sny a tragickým osudem. Dokumentární minisérie Málo mě znáš se k médií nesčetněkrát omílanému příběhu vrací jinak. Kriticky, empaticky, bez bulvárnosti i sentimentu.
Roku 2022 platforma Voyo uvedla hraný seriál Iveta, produkovaný společností Barletta, jenž zpracovává turbulentní život Ivety Bartošové a v současnosti se připravuje na premiéru třetí a zároveň závěrečné série. U příležitosti tragického výročí zpěvaččiny sebevraždy se teď televize Nova rozhodla seriál odvysílat na lineárních obrazovkách, kde vévodí statistikám sledovanosti. Na Voyo tak od stejného tvůrčího týmu přibyla i dokumentární minisérie Málo mě znáš, která není jen pouhým doplňkem k úspěšnému seriálu, nýbrž plnotučným dílem, jež se na problematiku dívá odlišným prizmatem.
Hraný seriál je silně stylizovaný, těží z tradic melodramatu a zprostředkovává subjektivní pocity protagonistky. Režisér Tomáš Klein, jenž loni debutoval názory štěpícím počinem na motivy předlohy Jáchyma Topola Citlivý člověk, v dokumentární minisérii volí díky dokumentární formě odlišný přístup a zdatně kombinuje empatii s distancovaným pohledem. Využívá klasické metody mluvících hlav. Výběr respondentů je versatilní a dohromady skládá komplexní obraz nejen kariéry zpěvačky, která byla vždy úzce propojena s jejím soukromým životem, ale i proměn tuzemského popu na pozadí politických změn.
Každý ze tří dílů je rámovaný konkrétní dekádou (80., 90. a nultá léta). Epizody však nejsou didaktické a nesnaží se o zjednodušující a chronologickou perspektivu. Na Bartošovou v osobní rovině vzpomíná například Bára Basiková, Tereza Pergnerová či Vendula Pizingerová. Hlavním účelem je nabídnout odlišné vzpomínky, než známe v bulváru. Jejich vztahy a názory na Bartošovou se značně liší. Například z výpovědí Pizingerové je cítit, že by byla nejraději, kdyby ve vztahu s Ladislavem Štaidlem přijala úlohu ženy v domácnosti. Vybrané střípky z rozhovorů nad zpěvačkou nevynáší jasný soud. Spíše ukazují, jak nemožné je převyprávět cizí příběh, jelikož každý na něj má odlišný a citově jinak zabarvený názor. Dokument nikdy nesklouzne do lacině dojímavých hlubin. A možná i díky tomu je mnohem více citlivý, než většina předchozích pokusů o zmapování tragických životů veřejně známých osobností.
Osobní linii paralelně doplňují vstupy publicistů a odborníků na tuzemský průmysl, z nichž největší kontext tradičně dodává Pavel Klusák, jemuž sekundují Miloš Skalka nebo Jan Sekera. Právě jejich komentáře ukotvují veřejný obraz Bartošové v dobových souvislostech. Odráží mechanismy a nastavení socialistického hudebního průmyslu, nároky kladené na interprety a interpretky, přičemž jejich hvězdný obraz s koncem komunismu narazil a byla nutná jeho transformace. Tato část příběhu Bartošové tak nabývá na univerzálnosti a je lehce vztáhnutelná i na další normalizační hvězdy, například Michala Davida nebo Dalibora Jandu.
Kolorit dokumentu v dílčích částech dotváří i výpovědi zapálených fanoušků nebo Artura Štaidla, jehož život četné bulvární kauzy navždy poznamenaly. Mluvící hlavy jsou snímané v ateliéru, který explicitně přiznávají záběry z netradičních úhlů, čímž asociují pohled do průmyslového zákulisí. Scénografie navíc jímá výtvarně atraktivní soustavu televizorů se zpěvaččinými portréty, jejichž odlišná doba výroby reflektuje proměny zpěvaččiného obrazu v různých dekádách.
Druhým formálním styčným bodem je řada archivních materiálů, které se však takřka výhradně soustředí na ty veřejné. Vidíme několik záznamů z televizních pořadů, estrád, koncertů, divadel či filmů. To jen podtrhuje název série, jak málo zpěvačku známe. Nikdo nemá právo hodnotit soukromí někoho, koho známe jen z bulvárních listů a vystoupení, kde je persona zpěvačky vždy nějakým způsobem zkreslená. V jednom z rozhovorů Bartošová sama říká, že svou image bude kvůli době divokých devadesátek muset trochu poupravit. Nejpřínosnější a nejsmyslnější je tak pracovat s veřejným obrazem hvězdy. Co pro svou dobu znamenala, jak zapadá do celkového kontextu a co nám říká její tvorba. A tvůrci si to naštěstí moc dobře uvědomují.
Nedrží se emocemi přeplněného narativu o princezně, jak bylo Bartošové přezdíváno. Demytizační a střízlivý pohled je mnohem cennější. Odchylky dodávají nutné souvislosti a stejnou měrou, jako je série o Bartošové, je o nelítostném hudebním průmyslu, kde o obrazu zpěvaček a jejich úloze rozhodují muži. Obzvlášť ze záběrů z pořadu Ladislava Štaidla skutečně mrazí. I přes milostný vztah zpěvačku prezentuje jako produkt. Produkt, nad nímž měl plnou kontrolu. Série Bartošovou nebulvarizuje, ani neidealizuje. Naopak vybízí k dialogu o tom, jak o hvězdách pojednávat.
Ukazuje, jak málo známe nejen Ivetu, ale celý šoubyznys a zákulisí českého popu, jehož z dnešního pohledu lehce nablblý a idylický povrch skýtá ambivalentní jádro plné manipulace a bolesti. Bolest a lítost – to jsou věci, které respondentům při vzpomínání na zpěvačku vyvstanou nejčastěji. Tvůrci však ve své na první pohled nenápadné fresce tuzemského popu z lítosti téma nedělají. Hledají příčiny a následky. Přesně takto má vypadat protipól dokumentů střihu 13. komnaty. Ukazuje totiž, že žádný z lidských osudů nelze převyprávět, a že to vlastně ani není důležité.
Hodnocení: 80 %
Režie: Tomáš Klein
Scénář: Tomáš Klein
Premiéra: 5. dubna 2024
Platforma: Voyo
Související
RECENZE: Boy Kills World v krvavé lázni zabíjí struhadlem a drží se videoherních kontur
RECENZE: Papežův zákon o prohnilé církvi stojí i padá na velikášském akademismu
recenze , Málo mě znáš (film) , Iveta Bartošová , dokument
Aktuálně se děje
před 29 minutami
Tusk: Bezpečnost Evropy závisí na Polsku. Západ nás neochrání
před 1 hodinou
Netanjahu: Jdeme si pro vítězství. Izrael podnikne invazi do Rafahu bez ohledu na příměří
před 2 hodinami
Pálení čarodějnic komplikuje suché počasí. Začal platit zákaz rozdělávání ohně
před 2 hodinami
Do důchodu později. Vláda schválila odchod do penze po 65. roku života
před 3 hodinami
Muž s mečem zaútočil na lidi v Londýně
před 4 hodinami
Výrazně se sníží důchody, nebo porostou daně. Jurečka popsal, co bez reformy hrozí Česku
před 5 hodinami
S fake news se setkalo 45 procent Čechů. Kterým lžím lidé věří nejvíce?
před 6 hodinami
Jednotky izraelské armády porušují lidská práva, tvrdí USA. Zvažují sankce
před 7 hodinami
Statisíce lidí přijdou o práci, milion míst změní digitalizace, varuje Jurečka
před 8 hodinami
Při lyžování v rakouských horách zahynul Čech
před 9 hodinami
Výhled počasí na květen: Meteorologové řekli, zdali čekají další extrémy
včera
Česko podle Pekarové Adamové promarnilo správnou chvíli na přijetí eura
včera
Týdenní výhled filmů: Návrat sloního muže, brutálního Medvídka Pú a portrét frontmana Olympicu
Aktualizováno včera
Zelenskyj popsal Stoltenbergovi, jak Ukrajině uškodilo zpoždění dodávek pomoci
včera
Ukrajina míří do NATO a Moskva musí pochopit, že nemůže vyhrát, zdůraznil Stoltenberg v Kyjevě
včera
Západním bankám se u Putina daří. Přispěly mu na válku více než 800 milionů eur
včera
Rusové zasáhli Oděsu raketami. Čtyři mrtví, 20 zraněných
včera
Steinmeier na návštěvě Prahy jednal s Pavlem a uctil památku obětí střelby na FF UK
včera
Dnes je Mezinárodní den tance. Kdy a jak začali lidé tančit?
včera
RECENZE: Boy Kills World v krvavé lázni zabíjí struhadlem a drží se videoherních kontur
Ačkoli film Boy Kills World se v nabídce českých kin objevil relativně nenápadně, nabízí zběsilou, ujetou a sebeuvědomělou akční jízdu, kde je dějovým tahounem samotné násilí. Postmoderní hříčka sází na nápaditou stylistiku a moralizování zahazuje daleko od zmasakrovaných antagonistů.
Zdroj: Martin Pleštil