Před pětasedmdesáti lety, 10. července 1947, československá vláda zrušila svůj předchozí souhlas s účastní na pařížské konferenci o přípravě Plánu evropské obnovy, neboli Marshallova plánu. Uvedené datum bývá mezi zlomovými momenty našich dějin poněkud opomíjeno. Ve skutečnosti jej lze považovat za okamžik, kdy se Československo – po nátlaku z Moskvy – geopoliticky jasně začlenilo do vznikající sovětské sféry vlivu v Evropě.
Plán evropské obnovy představil 5. června 1947 americký ministr zahraničí George Marshall. Zrodil se na pozadí výrazného zhoršování vztahů mezi mocnostmi někdejší antihitlerovské koalice. Ve Spojených státech sílil názor, že navzdory původním předpokladům není poválečná, mírová spolupráce se Sovětským svazem možná, jelikož ten pod vedením diktátora Josifa Stalina podniká na mezinárodní scéně kroky neslučitelné s principy, na nichž někdejší válečná kooperace stála.
Ve východní Evropě docházelo ke stále zřetelnějšímu utváření sovětské sféry vlivu, která se měla opírat o komunistické vlády vylučující opozici, v důsledku čehož se pozornost Washingtonu více a více stáčela k západní části starého kontinentu. V administrativě prezidenta Harryho Trumana sílil pocit, že válkou oslabené tradiční evropské mocnosti, především Velká Británie a Francie, nedokážou účinně čelit expanzi posíleného Sovětského svazu.
Marshallův plán, jehož autorem ve skutečnosti nebyl zmíněný ministr, ale především vlivný americký diplomat George Kennan, vycházel z myšlenky, že největší hrozbu pro Evropu nepředstavuje přímý sovětský vojenský útok, ale špatná hospodářská situace, která vytváří příhodné podmínky pro vzestup komunistických stran. Nabídka ekonomické pomoci kontinentu tak byla prvním výraznějším projevem nové americké politiky zadržování, pro níž se zažilo označení Trumanova doktrína.
Spojené státy sledovaly i pragmatičtější cíle než pouhé posílení odolnosti evropských společností vůči svodům autoritářských a totalitních ideologií. Země vyšla z druhé světové války jako bezkonkurenční ekonomická velmoc, která pochopitelně hájila své hospodářské zájmy. Do popředí se dostávala snaha expandovat na trhy v různých částech světa, Evropu nevyjímaje. Šíření amerického ekonomického vlivu se propojovalo se šířením vlivu politického i strategickými a bezpečnostními aspekty. Marshallův plán byl projevem této kombinace.
Americká nabídka ekonomické poválečné rekonstrukce byla formálně učiněna všem evropským zemím, včetně Sovětského svazu. Vztahy mezi Washingtonem a Moskvou sice na jaře 1947 nebyly idylické, na druhou stranu napětí ještě nedosahovalo úrovně známé z pozdějších let. Pojmy studená válka a železná opona sice v této době již existovaly a zaznívaly stále častěji, dichotomie Východ-Západ však stále neplatila naprosto kategoricky.
Moskva jistou dobu zapojení do americké iniciativy zvažovala. Za jejím odmítnutím nestály jen ekonomické důvody – například nutnost zúčastněných zemí dát k dispozici podrobné údaje svém o hospodářství –, ale především geopolitické kalkuly. Sovětským analytikům neuniklo, že plán má mimo jiné zabránit potenciální krizi americké ekonomiky v důsledku nevyhnutelného útlumu průmyslové produkce pro válečné účely. Zároveň se předpokládalo, že se do něj zapojí i západními mocnostmi spravované sektory okupovaného Německa, což vylučovalo jeho transformaci dle sovětských představ. Lapidárně řečeno, plán k deziluzi Moskvy potvrzoval, že Spojené státy hodlají hrát v Evropě aktivní roli a nevrátí se k meziválečnému izolacionismu.
Sovětský svaz proti Marshallovu plánu rozpoutal propagandistickou kampaň, která jej líčila jako pokus o americké hospodářské a politické vměšování do vnitřního vývoje jiných zemí. Státy formujícího se sovětského bloku obdržely instrukce, aby účast odmítly. S výraznějším rozčarování se tento postoj setkal v případě Polska a především Československa, tedy zemí, kde komunisté zatím nedrželi jasný mocenský monopol.
Situace ohledně československé účasti se ukázala jako nejproblematičtější. Americká nabídka přišla ve chvíli, kdy země čelila výrazným ekonomickým potížím. Ukazovalo se, že Sovětský svaz nedokáže poskytnout surovinové i finanční stimuly potřebné k nastartování hospodářství. Navíc, navzdory výrazně prosovětské zahraničněpolitické orientaci Praha stále udržovala přátelské vztahy také se západními partnery, což v regionálním kontextu již představovalo unikum. Na první (třebaže zkreslený) pohled se mohlo zdát, že Československo se skutečně nachází v roli pověstného mostu mezi Východem a Západem.
Nemá cenu podrobněji rozebírat dobře popsaný sled událostí, který vyústil v československé odmítnutí participace v Marshallově plánu. Ve stručnosti stačí uvést, že vládní kabinet Klementa Gottwalda 7. července přijal jednomyslné veřejné usnesení o účasti na chystané pařížské konferenci. O zapojení do americké iniciativy tedy projevovali zájem i českoslovenští komunisté, byť měli v této době zprávy, že Moskva se k otázce staví negativně. O dva dny později odcestovala do sovětské metropole vládní delegace v čele s premiérem. Během nočního jednání v Kremlu byla varována, že případná účast v Paříži bude mít závažné dopady na sovětsko-československé vztahy. Na základě telegramu z Moskvy bylo následující den svoláno mimořádné zasedání nekompletní vlády, která opět jednomyslně změnila postoj. S odkazem na „novou situaci“ účast na konferenci odvolala.
Sovětský nátlak nepřipravil Československo pouze o možnost čerpat lukrativní hospodářskou pomoc, která se poměrně brzy ukázala jako velmi efektivní. Svou neúčastí v Marshallově plánu se Praha vyčlenila z formujících se západních politicko-ekonomických struktur. Změnou postoje vyslala zřetelný signál, že i Československo tvoří součást sovětské sféry vlivu, přestože si formálně nadále zachovávalo vnitřně pluralitní politické uspořádání. Zjednodušeně řečeno, Únor 1948 byl po 10. červenci jen otázkou času.
Poznámka na závěr: Přestože Marshallův plán zaznamenal v mnoha ohledech úspěch, nepotvrdil se předpoklad jeho architektů, že iniciativa může vytvořit podstatnou třecí plochu mezi Moskvou a jejími východoevropskými spojenci. Ve skutečnosti byla pro Sovětský svaz impulzem k utužení kontroly nad vnitřním vývojem zemí, které pojímal za součást své sféry vlivu. V Kremlu se projevily obavy z možného rozvolnění geopolitických vazeb v regionu, což o pár měsíců později, v září 1947, vyústilo v založení Informačního byra komunistických a dělnických stran, pomyslného nástupce meziválečné Kominterny. Začala hlavní fáze sovětizace východní Evropy, došlo k definitivnímu rozdělení kontinentu na dva bloky a odstartovalo více než čtyřicetileté soupeření, které vešlo do dějin jako studená válka.
Autor je historik.
Související
105 let od sedmidenní války. Hranice Československa i Polska se zrodily v krvi, upozorňuje historik
V Československu před 45 lety udeřily silné mrazy: Děti nechodily do školy, nebylo čím topit, kolabovala doprava
Československo , Sovětský svaz , studená válka , Marshallův plán , Komunismus
Aktuálně se děje
před 1 hodinou
TOP 09 má čtyři kandidáty, kteří mohou nahradit Langšádlovou, potvrdil Válek
před 2 hodinami
"Největší katastrofa v historii Palestiny." Invazi do Rafahu mohou zastavit jen USA, varuje Abbás
před 3 hodinami
Zelenskyj odsoudil ruské útoky na plynárenskou infrastrukturu země. Moskva hlásí další sestřelené drony
před 4 hodinami
Francie chce zabránit válce. Má návrh na vyřešení situace mezi Izraelem a Hizballáhem
před 5 hodinami
Evropa by se podle Macrona měla začít bránit jadernými zbraněmi
před 6 hodinami
Indonésii zasáhlo silné zemětřesení, bylo cítit i v Jakartě
před 6 hodinami
20 let od kauzy Abú Ghrajb. Mučení vězňů pomáhalo rekrutovat dobrovolníky do teroristických skupin, říká odborník
před 7 hodinami
Počasí v Česku dnes znovu ovlivní saharský písek. Může být chladněji, než se čekalo
před 8 hodinami
Letní počasí je zpět. Teploty příští týden vyrostou k 27 stupňům
včera
Do čela Sokola byl zvolen Martin Chlumský
včera
Vědce znepokojuje další nemoc. Ptačí chřipka se šíří u krav, přenesla se i na člověka
včera
Finský poslanec střílel opilý před nočním klubem. Policie ho zadržela
včera
VIDEO: Ukrajinci zaútočili na mezinárodní letiště v Moskvě
včera
Šéf ukrajinské armády přiznal, že situace na frontě se neustále zhoršuje
včera
Dopady změn počasí jsou stále ničivější. Prohlubují konflikty, ničí lidem životy, varuje UNHCR
včera
Kreml o mírových jednáních s Ukrajinou: Jednu věc je třeba vzít v úvahu
včera
WSJ: Putin pravděpodobně nenařídil vraždu Alexeje Navalného
včera
Dohoda, nebo útok na Rafah. Izrael dal Hamásu poslední šanci
včera
Misky vah se naklání. Rutte si získává podporu Turecka, v cestě do křesla šéfa NATO mu ale stojí další země
včera
Babišovo ANO opět prachsprostě lže. Tentokrát o důchodech
Zástupci hnutí ANO a kabinetu Petra Fialy (ODS) se shodli na nutnosti změn v prvním důchodovém pilíři, opoziční subjekt zároveň nezpochybnil nutnost zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. To vyplývá z dokumentů zveřejněných prezidentskou kanceláří k březnové schůzce nad tématech důchodové reformy. Stojí za to připomenout, že onoho 28. Března se schůzky na pozvání prezidenta zůčastnili Karel Havlíček, Alena Schillerová a Aleš Juchelka. Celý zápis přidávám na konec tohoto článku. Závěr si z něj udělejte sami.
Zdroj: Petr Nutil