Před padesáti lety, na židovský svátek Dne smíření 6. října 1973, podnikla vojska Egypta a Sýrie za podpory řady dalších arabských zemí překvapivý úder na Izrael. Přestože zaskočená izraelská armáda po několika dnech dokázala ofenzivu odrazit, utrpěla značné ztráty. Objevují se proto i spekulace, že Izrael v jisté chvíli zvažoval nasazení jaderných zbraní. Taková tvrzení však nejsou podpořena důkazy, upozorňuje odborník Azriel Bermant v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Seniorní výzkumník pražského Ústavu mezinárodních vztahů v něm vysvětlil, v čem spočívá hlavní význam konfliktu pro situaci na Blízkém východě, stejně jako důvody, proč je válka ve veřejné debatě v Izraeli stále silně přítomná a proč tamní společnost i s odstupem půl století diskutuje o tom, zda neexistuje hrozba opakování jomkipurské katastrofy.
V jomkipurské válce čelil Izrael značné, až šestinásobné přesile syrských a egyptských vojsk, které navíc disponovaly na svou dobu moderní sovětskou výzbrojí. Izraelské ztráty přesáhly 2 500 vojáků, byly mnohem větší než v předchozí šestidenní válce. Někteří historici uvádějí, že situace vedla tehdejší premiérku Goldu Meirovou k úvahám o nasazení jaderných zbraní. Nakolik to skutečně hrozilo?
Odborná literatura, která tvrdí, že Golda Meirová uvažovala o nasazení jaderných zbraní, není podpořena důkazy. Část odborníků naznačuje, že došlo k jistým krokům přípravy k použití jaderných zbraní v úvodních fázích války, jelikož krize a hrozba, které Izrael čelil, byla veliká. Mělo jít o obranné a bezpečnostní opatření, nicméně neexistuje jasný důkaz. Naopak víme, že Golda Meirová odmítla Moše Dajana (ministra obrany, pozn. redaktora), který se ji podle jednoho z výkladů snažil přimět k tomu, aby Izrael alespoň demonstroval své potenciální schopnosti coby prostředek odstrašení. Nesouhlasila, byla zcela proti něčemu takovému.
Je třeba mít také na paměti, že arabské země, například Egypt pod Anvarem as Sádátem, dobře věděly, jakým arzenálem Izrael disponuje. A izraelští politici si uvědomovali, že pokud by učinili něco neuváženého, mohlo by to mít na Izrael zničující dopad, cena by byla příliš vysoká. Pokud jde o otázku jaderných zbraní, odborná literatura podle mě dobře ukazuje například to, že Izrael se nepokusil v tomto směru vyslat jakýkoliv signál Spojeným státům v rámci nátlaku, aby dosáhl dodávek amerických zbraní. Takže se domnívám, že bezprostřední riziko nasazení jaderných zbraní zde nebylo.
Když jste zmínil Spojené státy, zasahování vnějších velmocí je pro blízkovýchodní konflikt typické. Jomkipurská válka proběhla na vrcholu détente, neboli uvolnění studenoválečného napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Jak se toto projevilo na průběhu a výsledku války?
Domnívám se, že studená válka měla význam, ale místní faktory byly zřejmě důležitější. Podívejme se na Sádátův Egypt. Jednoznačně se snažil o opětovný zisk Sinaje, bylo zde ponížení z toho, co se stalo v roce 1967. Sádát se obrátil na Izrael, chtěl jednat o vrácení Sinaje, ale izraelská vláda to nebrala vážně, nezabývala se tím. Zdá se, že Sádát nakonec neměl jinou možnost než zahájit překvapivý úder a nasadit vojenskou sílu. A pochopitelně i syrské zapojení bylo motivováno Golanskými výšinami, které země ztratila v šestidenní válce. Takže si myslím, že studenoválečný faktor byl sice důležitý, ale v jomkipurské válce samotné šlo především o prestiž a ponížení z šestidenní války z roku 1967, alespoň na straně arabských zemí. A co se týká Izraele a vlády Goldy Meirové, šlo o území, která Izrael dříve obsadil a Meirová se obávala, že jejich navrácení by mohlo zemi ohrozit. To vše byly lokální faktory.
Je ale potřeba také zmínit, že Egypt se v době jomkipurské války vymaňoval ze sovětského orbitu a stále více se orientoval na Spojené státy, usiloval o jejich vstup coby mírového zprostředkovatele. Ve chvíli, kdy Izrael otočil průběh bojů a egyptská armáda se ocitla v pasti, ale Američanům rozhodně nevadilo, že izraelské jednotky pokračují v boji. To znamená, že Spojené státy měly páky na obou stranách. Je důležité nezapomínat, že jomkipurská válka nebyla důsledkem toho, co se dělo na globální scéně, přestože obě supervelmoci se v ní angažovaly. Na druhou stranu, Sovětský svaz neměl v této době s Izraelem ani diplomatické styky, takže Izrael bral na sovětské reakce mnohem menší ohled než bere dnes na reakce Ruska.
Navíc i během détente bylo napětí mezi Sověty a Američany extrémně silné. Byla zde jaderná pohotovost, Spojené státy uvedly své jaderné síly do módu DEFCON 3, aby Sovětskému svazu demonstrovaly, že nebudou tolerovat zapojení sovětských vojsk či mírových sborů. To vše je součást problému, ale místní faktory i tak považuji za nejdůležitější.
Souhlasíte s názorem, že právě vyčerpání z jomkipurské války, která si vyžádala enormní zdroje, otevřela cestu k hledání urovnání dlouhodobého nepřátelství mezi Izraelem a Egyptem, které vyvrcholilo v září 1978 dohodami z Camp Davidu?
Ano. Cena, kterou zaplatil Izrael, byla tak vysoká, že jeho obyvatelstvo bylo svolné k jednání, pokud se rýsovala alespoň nějaká šance na průlom. Myslím, že bolest z jomkipurské války a cena za předchozí války měly nepochybně vliv. Takže jomkipurská válka skutečně vydláždila cestu k návratu Sinaje a mírovým dohodám s Egyptem o pět let později. Navíc Egypt získal zpět, řekněme, určitou důstojnost, přestože Izrael měl nakonec ve válce navrch. Usnadnilo to vyjednávání a Egypt s Izraelem uzavřely historický mír.
Můžeme se setkat s názorem, že z hlediska současných problémů v regionu byla nejdůležitějším vojenským arabsko-izraelským střetem šestidenní válka. Nezastiňuje podle Vás tento konflikt z roku 1967 význam jomkipurské války pro další vývoj na Blízkém východě?
Mám za to, že v Izraeli je o jomkipurské válce slyšet stále více. Nejsem si jistý, zda v samotném Izraeli platí to, že šestidenní válka zastiňuje válku jomkipurskou. V určitý moment to tak být mohlo, ale domnívám se, že se to mění. Navíc máme kulaté výročí, což přitahuje pozornost veřejnosti. Ano, důsledky šestidenní války, především izraelská okupace Západního břehu Jordánu, vytvářejí nepochybně velký problém, který Izrael společně s Palestinci musí vyřešit. Navíc Netanjahuova vláda nyní mluví o anexi Západního břehu, což bylo ještě před několika lety nemyslitelné. To je pochopitelně odkaz šestidenní války, ale na druhou stranu jomkipurská válka, jak jsem už řekl, přinesla například dohody z Camp Davidu.
Pak je zde také trauma, šok z nečekaného napadení, které vedou mnohé Izraelce k úvahám, zda neexistuje riziko jeho opakování. I dnes, padesát let poté, se hodně mluví o tom, zda je zde hrozba „druhé jomkipurské katastrofy“, dalšího nečekaného napadení. Diskutuje se o tom, že vláda Goldy Meirová měla k dispozici varování před útokem, nebrala ale zpravodajské informace vážně, nehodnotila je správně, podceňovala signály. To vše přináší otázku, zda k něčemu takovému nemůže dojít znovu. Proto si myslím, že alespoň ve veřejné debatě a mysli Izraelců je jomkipurská válka silně přítomná, přinejmenším stejně jako šestidenní válka.
To mě přivádí k poslední otázce. Jak je tedy jomkipurská válka vnímána v dnešní izraelské společnosti? Jaké převládají výklady a co se nejvíce připomíná, řekněme, v rámci kolektivní paměti?
Především levice činí paralely s tím, k čemu došlo před padesáti lety. Argumentuje, že Golda Meirová byla arogantní, tvrdohlavá, že existovala šance na mír s Araby, přinejmenším s Egyptem, ale pro Meirovou bylo důležitější podržet si obsazená území, že se dalo všemu předejít, pokud by nebyla tak krátkozraká; že Izrael byl „opilý mocí“, svým velkým vítězstvím v šestidenní válce, a tak ve své aroganci neviděl, co se na něj řítí. A tento výklad tvrdí, že to se opakuje dnes, že vláda Benjamina Netanjahua je arogantní, extrémní, že by neměla podepisovat dohodu o normalizaci vztahů se Saúdskou Arábii při ignorování Palestinců, protože se to Izraeli v budoucnu vrátí. To je pohled levice, který je ale nepochybně přítomný.
Další výklad tvrdí, že vnitřní rozvrat, který Netanjahuova vláda působí, může také zcela zásadně poškodit izraelskou bezpečnost, protože vede k nejednotě, malé soudržnosti, oslabuje ochotu vojenských rezervistů nastoupit do služby a že ve chvíli, kdy Netanjahu likviduje demokracii, slábne ochota obětovat se za Izrael. A to podle uvedeného výkladu může zemi poškodit, oslabit ji, pokud by došlo například na válku s Íránem či Hizballáhem. Zaznívají tak varování před možnou válkou na více frontách, obavy, že Izrael není připraven , že vnitřní polarizace může narušit schopnost země bojovat a že jej může potkat podobné překvapení jako v roce 1973. V tom se opět projevuje určité trauma, stín jomkipurské války.
Související
20 let od kauzy Abú Ghrajb. Mučení vězňů pomáhalo rekrutovat dobrovolníky do teroristických skupin, říká odborník
35 let od protestů v Číně. Země tehdy byla v mnohém svobodnější než Československo, upozorňuje sinolog Klimeš
rozhovor , Azriel Bermant , Jomkipurská válka 1973 , Izraelská armáda , Izrael , Egypt , Sýrie , historie
Aktuálně se děje
před 14 minutami
Události Petra Nutila: Odsouzený Feri a Babišova „nová“ slečna
před 35 minutami
Harvey Weinstein byl po propuštění z vězení hospitalizován
před 1 hodinou
Rusko vyhrožuje Západu "tvrdou reakcí". Někteří už to pochopili, tvrdí Kreml
před 2 hodinami
Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že armáda obsadila další ukrajinskou vesnici
před 3 hodinami
TOP 09 má čtyři kandidáty, kteří mohou nahradit Langšádlovou, potvrdil Válek
před 3 hodinami
"Největší katastrofa v historii Palestiny." Invazi do Rafahu mohou zastavit jen USA, varuje Abbás
před 4 hodinami
Zelenskyj odsoudil ruské útoky na plynárenskou infrastrukturu země. Moskva hlásí další sestřelené drony
před 6 hodinami
Francie chce zabránit válce. Má návrh na vyřešení situace mezi Izraelem a Hizballáhem
před 6 hodinami
Evropa by se podle Macrona měla začít bránit jadernými zbraněmi
před 7 hodinami
Indonésii zasáhlo silné zemětřesení, bylo cítit i v Jakartě
před 8 hodinami
20 let od kauzy Abú Ghrajb. Mučení vězňů pomáhalo rekrutovat dobrovolníky do teroristických skupin, říká odborník
před 8 hodinami
Počasí v Česku dnes znovu ovlivní saharský písek. Může být chladněji, než se čekalo
před 10 hodinami
Letní počasí je zpět. Teploty příští týden vyrostou k 27 stupňům
včera
Do čela Sokola byl zvolen Martin Chlumský
včera
Vědce znepokojuje další nemoc. Ptačí chřipka se šíří u krav, přenesla se i na člověka
včera
Finský poslanec střílel opilý před nočním klubem. Policie ho zadržela
včera
VIDEO: Ukrajinci zaútočili na mezinárodní letiště v Moskvě
včera
Šéf ukrajinské armády přiznal, že situace na frontě se neustále zhoršuje
včera
Dopady změn počasí jsou stále ničivější. Prohlubují konflikty, ničí lidem životy, varuje UNHCR
včera
Kreml o mírových jednáních s Ukrajinou: Jednu věc je třeba vzít v úvahu
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov dnes uvedl, že v současné době nejsou žádné podmínky pro mírová jednání s Kyjevem. Podle něj Kyjev již před dvěma lety zakázal veškeré vyjednávání, dokud bude ruským prezidentem Vladimir Putin, pod jehož velením ruská vojska v únoru 2022 vstoupila na Ukrajinu. Tento zákaz Kyjev zdůvodnil odhalením válečných zločinů, které údajně spáchalo Rusko.
Zdroj: Libor Novák