Václav Postránecky: Od šesti jsem se o sebe musel postarat sám

Bylo to prý tak vzrušující, že na to vzpomíná dodnes.

"Jako šestiletý kluk jsem jezdil z Masaryčky, kde mě maminka dala průvodčímu, do Nelahozevse. Na rozdíl od Honzíka tam ale na mě žádný dědeček s vozíkem nečekal, a tak jsem musel hezky sám šlapat ještě tři kilometry do Lešan," prozradil svůj zážitek Korzu.

Vzpomínka v něm prý zakořenila tak silně, že když dostal nabídku namluvit knihu Bohumila Říhy Honzíkova cesta, hned si na ni vzpomněl.

Malý Honzík jede v knize poprvé sám vlakem z Prahy do Koníkovic k dědečkovi a babičce. Na vesnici zažívá spoustu dobrodružství a seznámí se s mnoha pro něj nezvyklými věcmi, které jsou pro malého městského kluka zcela nové.

"Dnes, když si to po letech přečtete, zjistíte, jak mistrně jsou zachyceny jemné okolnosti dětského vnímání. Je to báječné a naprosto jedinečné. Knížka v člověku stále evokuje velmi zřetelné obrazy a vzpomínky, což je krásné. Nedivím se, že Honzíkova cesta zůstává povinnou četbou ve škole, protože takových textů nevzniká mnoho," tvrdí Postránecký.

Zda má pravdu, o tom se posluchači budou moci přesvědčit už začátkem nového školního roku, kdy audiokniha vyjde.