Tragický příběh Maškové: Královna ledu podlehla rychlosti

Hana Mašková byla doslova miláčkem národa, přitom vůbec nemusela na bruslích stát. Na led vstoupila bez jakýchkoli ambicí a vlastně jen pro zábavu – její rodiče nepředpokládali, že by to někam dotáhla. Matka dokonce v prvních letech uvažovala několikrát o tom, že svou dceru z kolotoče ladných křivek vytáhne, vždyť sotva školou povinná dívka musela vstávat v pět hodin ráno a jezdit sama na štvanický stadion na tréninky. Proto chtěla, aby se Hanka především dobře učila, protože ve sportovní kariéře neviděla žádnou zářnou budoucnost. Hanku však bruslení i přes velké fyzické vypětí a obětování prakticky celého volného času bavit nepřestalo, i proto u něj vydržela.

Střídání stráží

První písmenka krasobruslařské abecedy s ní psal Karel Glogar. Zažil to, co většina lidí, kteří stojí u počátků kariéry pozdějších mistrů – když jeho svěřenkyně výkonnostně povyrostla, převzal ji Jaroslav Sadílek. Ten ji také dovedl k prvním titulům národní mistryně, dobře rozpoznal její schopnosti a měl v úmyslu s ní přesídlit na tréninkové plochy ve Vídni, odkud mu přišla nabídka. Pro Maškovou by to znamenalo do jisté míry zlepšení podmínek pro přípravu, leč do hry vstoupila vyšší moc. Sadílkovo jméno bylo zmiňováno s úplatkářskou aférou, jejímž výsledkem byl nejen zákaz rakouského kontraktu, ale i odvolání z trenérského postu. Sadílek  nadále za Maškovou docházel a radil jí, i když už pouze jako soukromá osoba.

Přípravu naší největší ženské krasobruslařské naděje od dob Aleny Vrzáňové převzal profesor Vladimír Koudelka, ale toto spojení nefungovalo nejlépe. Vše vyvrcholilo na ME 1968 ve švédském Västerasu, kde Mašková paradoxně dosáhla největšího úspěchu ve své kariéře. Roztržka došla tak daleko, že prof. Koudelka odmítl Maškovou trénovat a ona zároveň nehodlala prodloužit spolupráci s ním. A protože Sadílek nemohl zastávat funkci, padla volba na Mílu Novákovou, která se teprve v trenérském světě rozkoukávala.

Říká se, že nejhoršími trenéry jsou rodinní příslušníci. Nelze to považovat za bernou minci, ale v případě Hany to zčásti platilo. Její matka se po počátečním odmítavém přístupu vžila do role samozvané trenérky a expertky, čímž často docházelo k nemilým konfliktům s oficiálními funkcionáři. Ačkoliv žádnou sportovní průpravu neměla - byla kuchařkou v mateřské školce na Praze 1 - častokrát byla přítomna nejen tréninkům, ale i samotným závodům; co to způsobilo, to si řekneme později.

Čas pádů a medailí

Haně ještě nebylo čtrnáct let, když se poprvé objevila na evropském šampionátu. Debut v Budapešti jí vynesl 15. místo a rovněž první mistrovské střetnutí s ženou, s níž sváděla líté boje o kovy nejcennější. O necelý rok starší Gabriela „Gabi" Seyfert, rodačka z Chemnitzu, měla od začátku onen pověstný krůček navrch, který Hana dle vlastních slov pořád jen dotahovala. V roce 1965, ještě ne patnáctiletá, debutuje Mašková na mistrovství světa v Dortmundu šestnáctou příčkou – od té doby až do svého vrcholu ve Västeras už jenom stoupala výsledkovou listinou. První medailový rok nese letopočet 1967 – stříbro z Ljubljany (ME) a bronz z Vídně (MS) dělá z Maškové doslova sportovní megastar, až sama Hana přiznávala, že na tuto situaci nebyla připravena.

Zdroj: YouTube

Zlomový byl po krasobruslařku po všech směrech rok 1968. Již několikrát zmíněné evropské klání ve Västeras jí přineslo zlato a titul, když poprvé v životě porazila svou dlouholetou soupeřku Gabi Seyfert. Stalo se tak díky precizním povinným cvikům, tedy disciplíně, kterou Hana příliš nemilovala a zvládala jí jen díky soustavnému cepování ze strany prof. Koudelky. Už pod vedením Míly Novákové získala publikum na ZOH v Grenoblu a stejně jako ze světového šampionátu téhož roku v Ženevě přivezla bronzové medaile. Není málo těch, kteří označili její volnou jízdu na tóny Smetanovy Vltavy za její nejlepší projev na ledě.

Zásadní změna nastala i v soukromém životě – jako sportovní celebrita se na koncertě Karla Gotta seznámila s Jiřím Štaidlem, což se pochopitelně promítlo i do její tréninkové morálky. Ne, že by přímo polevila natolik, aby ztratila své špičkové postavení, ale náhle se objevily i jiné zájmy, které měly dopad na určité aspekty přípravy. Svým způsobem to vyvrcholilo na evropském šampionátu 1969 v německém Garmisch-Partenkirchenu. Mašková nezvládla svou silnou zbraň – volnou jízdu – ale jak se později ukázalo, díky zvláštním okolnostem. Byla nervózní, a tak ji všudypřítomná matka dala bez trenérčina vědomí na uklidněnou tabletku Algeny. I to přispělo k pádu při dvojitém rittbergeru a nepovedeným lutzu a salchowu. Jen díky povinným cvikům skončila Hana druhá. Martyrium pak pokračovalo – při následné exhibici ve Wintherturu Mašková zkusila trojitý rittberger, neboť její největší soupeřka už ho měla v repertoáru a představoval rozhodující rozdílný prvek. Jenže výsledkem byl pád a nepříjemně naražená kostrč. Mašková ještě odjela na MS do amerického Colorado Springs, ale bolestivý handicap jí limitoval natolik, že přes obstřiky a injekce musela po dvou povinných cvicích vzdát.

Neveselá revue

Jak už to bývalo, úspěšná krasobruslařka záhy padla do hledáčku agentů ledových revuí. Navíc držitelka tří prestižních medailí v jednom roce by byla skvělým obchodním artiklem. Sportovní orgány však odmítly eventualitu odchodu Hany do profesionálního prostředí a Mašková sama se příliš nebránila. Změna nastala o rok později a nemalou roli hrál právě vztah s Jiřím Štaidlem. Hana náhle cítila neustálý tréninkový proces jako ztrátu času – lidově řečeno chtěla žít a ne trávit všechnu dobu na ledě. Proto se po odstoupení z MS v USA rozhodla ukončit amatérskou kariéru a na důkaz své volby v přítomnosti své trenérky manifestačně hodila brusle na povinné cviky do místního jezírka.

Podepsala kontrakt s jedním z nejslavnějších souborů Holiday On Ice – jedním z důvodů byl i fakt, že se tato revue čas od času dostala do Československa. Kritiky hýřily nadšením, Hana byla ve své nové roli okouzlující, ale jak později připustili její přátelé, nebyl to svět, ve kterém by se cítila tak docela šťastně. Dost možná jí chybělo ono nutné soupeření, Gabi Seyfert po jejím boku jako stimul k lepším výkonům. Ostatně exhibiční programy jsou známé svou velkou okázalostí, ale značně menší technickou náročností. Mašková údajně plánovala, že po vypršení kontraktu nebude usilovat o prodloužení – možná by přijala trenérský post, ale to jsou už jen spekulace.

Rychlost jako osudBohužel vztah s Jiřím Štaidlem, i přes proklamovanou a dle médií i chystanou svatbu, nevydržel. Svou roli na tom jistě mělo časté odloučení a změna životního režimu. Hana už neměla nad sebou ochrannou ruku své matky, ať v dobrém či zlém, o to víc se pokoušela nabýt samostatnosti. Měla nového přítele z Francie, pořídila si velice silný vůz Opel GT, před jehož výkonem ji varovali i její kolegové. Ale Hana milovala rychlost a snad i podvědomě tušila, že se může stát jejím osudem.

Rok 1972 nezačal šťastně. Poslední lednový den ukončil život jiného úspěšného krasobruslaře, mužské poloviny slavného tanečního páru sourozenců Romanových, Pavla, jenž podlehl v USA zranění hlavy po autonehodě. Březen zastihl skupinu Holiday On Ice, v níž působila Mašková, ve Francii. 29. března absolvovala exhibici v Metz a vyslovila přání, aby se mohla před dalším vystoupením zajet podívat za svými kolegy z jiné skupiny revue, toho času působícími v Paříži. Po téměř celonoční jízdě s nimi strávila ve francouzské metropoli den a přes naléhání, aby zde přespala a na další cestu vyrazila až ráno Mašková kolem druhé hodiny noční vyjela na svou poslední cestu. V údolí Loiry ve vesničce Vouvray došlo k tragédii. Za prudkou zatáčkou narazil Hančin opel do kamionu s vlekem, přičemž dle dalšího šetření bylo odhadnuto, že obě vozidla jela minimálně 100 km/h. Nákladní vůz zřejmě mírně přesahoval do protisměru, zasáhl naplno levou část osobního auta s takovou silou, že místní četník zajišťující nehodu prohlásil, že za své působení u policie takovou spoušť neviděl. Naplnil se osud, předpovězený horoskopem, který si při své poslední návštěvě v ČSSR nechala Hana udělat? To jsou jen dohady. Faktem bylo, že odešla velká umělkyně, mladá žena mající podstatnou část života před sebou, jíž při poslední cestě v Praze doprovázely zástupy fanoušků. Přes relativně krátké působení se zapsala nesmazatelně do historie tohoto sportu a bohužel i nadále zůstává poslední českou medailistkou.

Pokud budete chtít uctít její památku, najdete její místo posledního odpočinku na pražském Vyšehradě.