Slzy za Josefa Masopusta: Lidé se rozloučili s fotbalovou ikonou

Pohřeb s vojenskými poctami, tak se rodina i veřejnost rozloučila s legendárním fotbalistou Josefem Masopustem. Ten na začátku minulého týdne podlehl těžké dlouhé nemoci, ve věku 84 let.

Samotný smuteční obřad s vojenskými poctami začal v 11 hodin a trval přibližně 40 minut. Už od 9 hodin však na stadion proudily davy fanoušků, kteří mohli psát vzkazy do kondolenční knihy.

Během smutečního obřadu promluvil Jiří Hora, který na úvod obřadu přednese přání rodiny. První smuteční řeč pronesl ředitel ASC Dukla Jaroslav Prisčák. Na pohřbu také promluvila manažerka FIFA Eva Pasquier a olympionička Věra Čáslavská.

Na pohřbu fotbalové legendy zazněly kromě smutečního chorálu Andante Religiozo, ještě na přání rodiny píseň Milana Chladila a Yvetty Simonové Děti z Pirea, Až mě andělé od Petra Spáleného, nebo Con te partito, kterou přednse operní pěvec Josef Moravec.

Na závěr pohřbu zazněl smuteční pochod Pax Vobis, během něhož vystřelí čestná stráž vystřelila tři salvy. Při zasouvání rakve do vozidla pohřební služby zazněla státní hymna. Pohřeb pak zakončil několikaminutový potlesk...

Josef Masopust se narodil v Mostě, ale první velké fotbalové góly začal dávat v nedalekých Teplicích. Pak už následoval přestup do Dukly Praha, kde se stal nedílnou součástí zlaté éry klubu z Julisky.

Nezapomenutelnou zůstane i jeho "česká ulička" kterou vyslal za prvním gólem ve finále mistrovství světa proti Brazílii Tomáše Pospíchala. Češi sice nakonec v roce 1962 podlehli v boji o titul mistrů světa 1:3, ale na letišti je vítaly tisíce diváků.

Jedna z největších osobností českého fotbalu v historii se narodila 9. února 1931 ve Střimicích jako nejstarší z šesti dětí do rodiny horníka. Masopust brzy zasvětil svůj život fotbalu, když se přes Most a Teplice dostal do Dukly, s níž získal osm titulů. Vyzkoušel si i zahraniční angažmá v Belgii. Kromě ligového fotbalu patřil i ke klíčovým postavám reprezentace, za kterou odehrál 63 zápasů a vstřelil deset gólů.

Výraznou měrou pomohl k bronzu na ME 1960 a věčnou slávu získal na MS 1962 v Chile, kde Češi došli až do finále s Brazílií. V něm jim však ani Masopustův nejslavnější gól nepřinesl celkový triumf. Následně Masopust převzal Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, což se od té doby z Čechů povedlo jen Pavlu Nedvědovi v roce 2003.

Po konci hráčské kariéry byl Masopust úspěšný i jako trenér. V roce 1978 dovedl k titulu Brno, v letech 1984-87 vedl národní tým Československa a přispěl i k rozvoji fotbalu v Indonésii, kde trénoval juniorskou reprezentaci.