VIDEO: Jak jsem se setkal s Karolem Polákem

Zvučný hlas Karola Poláka bývá nejčastěji vzpomínán v souvislosti s německým sprinterem Manfredem Kokotem. Jeho jméno, jak lze bystře vypozorovat, znamenalo pro komentátora výzvu, jestli ho naplno vysloví, nebo se uchýlí k nějaké oklice. Karol se ale nechal unést jeho fenomenálním výkonem při jednom berlínském mítingu, kde Kokot vyhrál běh na 100 metrů a porazil naše dva borce Janečka a Mandlíka. "Aká škoda, že aj u nás doma nemáme takýchto Kokotov." Samozřejmě se ihned ozvala pražská režie, zda to jméno komentátor nemohl říci nějak jinak. "Ako inak? To som to mal preložiť," reagoval Karol.

Nebyl to zdaleka první ani poslední špek, který oblíbený Bratislavan zažil. Jak vzpomíná, existoval pětibojař Peter Kurhajec. Jeho jméno přetvořil do výrazu "kurvajec" snad stokrát. Ve slavné éře kladenského hokeje hrála legendární útočná řada Vimmer-Karas-Lidický. Asi není třeba popisovat ohlasy diváků, když Polák bezelstně ohlásil "Vimmer dal gól".

Jeho kariéra neměla ale jenom světlé stránky, nejednou uváděl i množství nenávistných dopisů a při jednom přenose na Slovensku ho kdosi na stadionu zezadu napadl a shodil sluchátka. Tehdy si příliš nestěžoval, jen vyjádřil údiv nad tím, že pořadatelská služba není schopna zajistit komentátorovi bezpečnost.

Setkání v Průhonicích

Při jedné akci v roce 1983 jsem v Club motelu Průhonice zaregistroval příjezd fotbalového mužstva Slovan Bratislava a k mému překvapení se mezi jeho hráči pohyboval v teplákové soupravě i Karol Polák. Nedalo mi to a oslovil jsem ho, zčásti proto, že pro nás byli komentátoři sportovních přenosů obdivovanými osobami, které jsme se pokoušeli často napodobovat. K mému překvapení ochotně souhlasil (což se o hráčích, které doprovázel, o něco  později říci nedalo) a věnoval mi velice milou hodinku svého času.

Řeč se samozřejmě točila kolem slavného evropského šampionátu v Bělehradě, byl to právě Polák, který slovně doprovodil zlatou penaltu Antonína Panenky, zvanou Vršovák. "Mal som tehdy ozaj väčší strach ako on a v duchu som si pripravoval, čo poviem, ak nedá. Vďaka, Tondo, že si ma toho ušetril," sdělil mi tehdy s úsměvem. Ptal jsem se ho také, jak dokáže určit hráče na hřišti, když není příliš vidět, protože několikrát padla taková mlha, že nebylo vidět ani do středového kruhu. Polák mi rozverně řekl, že ostatní vidí stejné houby jako on, tak jenom nesmí na hřiště "poslat" hráče, kteří jsou na střídačce, jinak je to vlastně jedno.

Došlo samozřejmě i na vážnější notu, při níž mi vysvětloval, jak sbírá informace o jednotlivých hráčích a týmem - z dnešního pohledu jde o sci-fi nejhrubšího ražení. Bez internetu a možnosti zadání patřičného hesla to znamenalo probírání hory časopisů, knih a také kontakt se zahraničními kolegy, během kterých probíhala určitá "výměnná burza" informací. Mělo to ovšem svá úskalí. "Dva alebo tri razy sa stalo, že som rozviedol alebo oženil volajakého futbalistu, a nebola to pravda. Pak som radšej všetkých nechal slobodných," popisoval Polák určitá úskalí.

Existují mraky hlášek

Pamětníci mají tu výhodu, že si jeho znělý, jakoby líně vážný hlas pamatují. I jeho komentování, ze kterého se samozřejmě rekrutovala spousta výroků, které kolují mezi fotbalovými fanoušky. Snad jednu za všechny, kterou Karol vyslovil poté, co reprezentační brankář Karel Stromšík dostal gól. "Prehrávame 0:1. Stromšík sa smutne obzerá za loptou, pravda, nemal s ňou vela roboty."

Jeho smysl pro humor mohou ocenit i pamětníci legendárních silvestrů ze 70. let, protože tam Polák přijal výzvu a komentoval - balet, konkrétně Labutí jezero. Na jeho moderování mohou být různé názory, ale já ho řadím někam po bok kolegy ze sportu motoristického Luboše Pecháčka. Ač ti dva nikdy spolu v jednom přenosu nepůsobili (pokud mě paměť neklame), dodnes si jejich hlasy vybavím a s nimi i nemalé množství času stráveného u televizní obrazovky. 

Ať máte u nebeského mikrofonu jen tu nejlepší společnost a komentujete ty nejfantastičtější akce, Karole. A velký dík.