Tomáš Rolinek: Cesta zlatého kapitána

V jakémkoliv týmu se tento dvaatřicetiletý útočník objeví, tam slaví úspěchy. Je téměř až s podivem, že si ho do této doby nevyhlédl žádný klub z prestižní NHL. Nikdy nehrál v žádném prestižním klubu, přesto vždycky patřil k hlavním oporám jakéhokoliv klubu. Proč se rozhodl vrátit zpátky ke kořenům? Jeho jméno bude rozhodně dokonalým přínosem nejen pardubickému týmu, za který odehrál většinu své kariéry.

Do seniorského hokeje se podíval poprvé ve dvaceti letech a okamžitě si vybojoval místo v základní sestavě. Jen málokomu se totiž povedlo hned v první sezoně odehrát třicet zápasů základní části a sedm v play-off. Dohromady nasbíral osmnáct bodů a trenérům bylo okamžitě jasné, že mají v tomto šikovném útočníkovi hotový poklad.

Své hokejové umění předvedl i v následující sezoně, kdy dokázal, že se nejednalo o žádné náhodné akce, nýbrž o výsledek tvrdých tréninků a vrozeného talentu. Pardubický tým ho totiž postavil do šestapadesáti zápasů, ve kterých se trefil ve třinácti případech a na dalších osm branek nahrál.

Nejlepší sezonu v české nejvyšší hokejové soutěži si odbyl v letech roce 2004-05. I když za celou sezonu vsítil pouhé tři branky, svými výkony výrazně dopomohl k zisku historicky prvního titulu pro tento východočeský klub. Rok poté ukázal, že góly sázet nezapomněl. Tomáš jich totiž dal šestnáct a na dalších čtrnáct přihrál.

Věrný hokejista svému klubu, který mu dopomohl na vrchol kariéry, se rozhodl v roce 2007 vyzkoušet zahraniční ligu. Z nabídek se rozhodl pro Magnitogorsk, který v té době hrál Kontinentální hokejovou soutěž a všem ukázal, že se mu daří i jinde. Téměř okamžitě se stal jednou z hlavních opor ruského celku, což dokazuje i počet odehraných zápasů. 66 zápasů, 29 branek a 18 asistencí mluví za mnohé!

V té době si šikovného kanonýra všiml i reprezentační trenér Alois Hadamczik a okamžitě mu nabídl start na Euro hockey tours, následně i na mistrovství světa. O dva roky později dovedl reprezentaci ke stříbrné medaili. Jenže ani to není vše! Rolinek se s přibývajícím věkem stále zlepšoval a v roce 2010 byl povolaný jako kapitán národního mužstva.