Sovětský zázrak? Tohle se povedlo Moskviči 2139

Druhá polovina osmdesátých let se v Moskviči vezla na vlně vizí budoucnosti. Jeho technici a designéři například vyrobili sedan s označením 2144 Istra, který disponoval předpínači bezpečnostních pásů, automatickou detekcí technického problému, holografickým displejem na předním skle, automaticky nastavitelnou světlou výškou v závislosti na povrchu vozovky nebo tříválcovým naftovým agregátem ve spojení s převodovkou CVT. Za takovou výbavu se nemusely stydět ani tehdejší vrcholné modely předních evropských značek, nedostatek financí ale auto do výroby nepustil. Jen o pár let později vznikl další podobně pokrokový prototyp. Nedisponoval sice nejšpičkovější technickou výbavou, za to přišel s lehkou a prostornou karosérií zrovna v době, kdy byla podobná auta na vzestupu.

Celý projekt velkoprostorového Moskviče začal zhruba v polovině osmdesátých let (už dříve ale automobilka po podobném autě pokukovala) na popud tehdejšího šéfa automobilky V. P. Kolomnikova. Ten se vrátil po několikaleté práci pro ministerstvo automobilového průmysl a záhy učinil rozhodnutí, podle nějž měla automobilka začít vyrábět minivany a minibusy s pohonem předních kol. Ministerstvo předložený návrh schválilo a dlouhodobý plán automobilky tak obsahoval modely 2139 a 3733. Pokud se Vám zdá druhé označení povědomé, nepletete se. Skutečně jde o dvojče BAZu MNA 1000, jemuž jsme se věnovali na jaře. Zpět ale k chystanému MPV, jehož design dostal na starost Alexander Kulygin. Ten začátkem roku 1987 představil maketu modelu s označením 2131 v měřítku 1:4. Maketa měla otevírací díly karosérie, sklopná zadní sedadla a k demonstraci jeho užitných vlastností složil také model ledničky s rozměry 1500 x 600 x 600, který se umístil za přední sedadla. Reálné auto se nakonec od makety hodně odlišovalo a neslo označení Kruiz. Jeho hlavní výhodou byl prostorný a variabilní interiér se třemi řadami sedadel, které bylo možná sklápět i otáčet.

Fotografie a zbytek článku čtěte na AutoRoad.cz