Muž se ujedl k smrti. Otřesný případ otesánka šokoval veřejnost

Carl poslední rok svého života přežíval pouze v posteli. Nemohl se hýbat, nebyl schopen se sám umýt ani obléknout, nedošel si na toaletu. Jeho život se tak skládal pouze ze dvou činností – sledování televize a objednávání si jídla. Každý den potřeboval „dávku" 10 tisíc kalorií (normální příjem pro muže jeho věku je přitom asi 2300 kalorií). Ke svačině spocíval pekáč rybích prstů, velkou pizzu, šest čokoládových tyčinek a velké balení gumových medvídků.

Před několika týdny dovolil novinářům nahlédnout do svého bytu. „Myslíte si, že se ujíte k smrti?" ptali se ho. „Ano," přiznal svou závislost.

Zdroj: YouTube

Když zemřel, nastala tragikomická situace. Jeho tělo stěhovalo z bytu 15 policistů, tři záchranáři a devět hasičů. Byly přistaveny dva hasičské vozy a hydraulický zvedák, který se za normálních okolností používá při autonehodách. Muselo být odstraněno francouzské okno a byl vybourán kus zdi.

Dalo se tomu předejít? Lidé jsou rozděleni. Jedna skupina tvrdí, že byl Carl obětí, že si sám pomoci nemohl a že měly zasáhnout úřady. Druzí se naopak domnívají, že neměl žádnou sebekázeň, nedbal o své zdraví a jen vysával stát. Muž trpěl kvůli patologické obezitě mnoha potížemi, především krevními sraženinami. Neuplynul měsíc, aby k němu nemusela přijet speciálně upravená sanitka, několikrát byl převezen do nemocnice. Třikrát denně ho doma navštěvoval tým ošetřovatelů. Podle hrubého odhadu to všechno daňové poplatníky stálo 1,5 milionu liber ročně.

Nejsem doktor, ale majitel bistra

Jídlo si objednával domů z čínských a indických restaurací, pizzerií a fastfoodů. Z mobilu či pevné linky, kterou měl hned u postele, pravidelně kolem 18:00 volal do svého oblíbeného bistra Q Pizza, které bylo hned za rohem. „Ahoj, tady Carl, mám hrozný hlad," stačilo jen říct. Za chvíli měl doma pizzu a kuřecí křidýlka. Platil kartou, někdy bral na dluh.

Majitel restaurace Merdad Mohebbi k tomu řekl: „Pokoušel jsem se ho přesvědčit, aby se vyhýbal tučným jidlům, nebo aby si objednal vegetariánský burger, nakonec ale vždycky dostal, co chtěl, protože si mohl objednat u konkurence. Koneckonců nejsem lékař, ale vlastník fastfoodu."

Za tato slova sklidil kritiku, ale je tu daleko vážnější věc. Sousedé viděli, že Carlovi nosí tašky plné jídla jeho ošetřovatelé. A ti určitě věděli, jak na tom muž je. Přesto neudělali nic. Rada hrabství Kent, která je zaměstnává, se k případu nechtěla příliš vyjadřovat. „Pokud není klient zbaven svéprávnosti, můžeme ho pouze informovat o zdravotnich rizicích, ale konečné rozhodnutí je stejně na něm," řekl mluvčí úřadu.

Na okolí hrál habaďůru

Carl vyrostl ve vesnici Lydden poblíž Doveru s mladší sestrou Abbie. Otec pracoval jako geodet, matka byla stenografkou. Rozešli se, když byl Carl ještě malý, později se zase vzali. Děti skončily v pěstounské péči. Chlapec navštěvoval základní školu pro žáky se speciálními potřebami. Není přesně známo proč, ale patrně už tehdy se jednalo o problémy se stravováním. Carl novinářům krátce před smrtí přiznal, že začal plenit ledničku, když mu byly tři roky.

„Stejně jako existuje závislost na alkoholu, já jsem závislý na jídle," okomentoval své problémy. Ačkoli vyrůstal s pěstouny, stále udržoval kontakt s biologickou matkou. Když v roce 2012 zemřela na rakovinu, byla to pro něj rána. Lékaři mu řekli, že musí shodit alespoň 270 kilo, jinak zemře. Podvázání žaludku se obával. Když už nemohl prakticky chodit, řekl si, že požádá psychiatra o pomoc. Zkoušel například hypnoterapii, deprese byly ale silnější.

Posléze za ním začala docházet jeho babička, která mu připravovala polévky a zdravé jídlo. Carl si v Q Pizza objednával pouze jednu pizzu týdně, kdysi to byly tři. Zdálo se, že se karta obrací.

Realita byla ale jiná, jak je pro závislost typické. Ukázalo se, že Carl začal volat do nových restaurací, kde si naporoučel hamburgery a kebab. V pátek 19. června v 11 hodin večer zatelefonoval do Q Pizza, chtěl jablečný koláč a dvojitou zmrzlinu. Byla to jeho poslední objednávka.