ROZHOVOR | Model Jan Havlovic: Jeden z mých aktů má doma i mistr Saudek

Kdy ses dostal k modelingu?

Ve středu odpoledne. Ale tak před dvanácti lety. Tenkrát jsem se setkal se známými jmény jako Milada Karasová a Robert Vano. Ti mě poznali jako úplného snílka.

Kde se vzala ta myšlenka – veřejně se prezentovat, ukazovat?

Prvotní myšlenka byla úplně jiná – snadný přísun peněz. Ale cesty pak ukázaly, že to snadné vůbec není. A kde se vzala ta myšlenka? Možná mužská ješitnost či egoismus...(smích).

Když chce být mladý, hezký kluk – muž - úspěšný ve světě, v kterém se pohybuješ, co pro to musí udělat?

Představ si, že mi i pár takových snílků, jako jsem byl tenkrát já, píše o radu. Na začátku trénovat 4 důležité věci. Své tělo, mimiku, vytrvalost a hlavně trpělivost. Prostě makat na sobě a zase makat!

Je to posilovna, zdravý stravovací režim, spánek, nebo je tam ještě více složek, bez nichž to nejde?

Je to jako s každou jinou prací. Když jste taxikář, pečujete o auto a své řidičské schopnosti. Když jste kadeřník, pravidelně se školíte a pečujete o své nůžky, hřebeny apod. A v téhle branži je to obdobné, pečujete o sebe. Ale nejen vzhledově. Pracujete, na svém vystupování před lidmi. Neustále zdokonalujete své schopnosti. To v čem vynikáte, se snažíte ještě více zlepšit a zdokonalit.

Musí jít vždy o rovnici model = metrosexuál, nebo je v tom zásadní rozdíl?

To bylo, je a asi vždy bude věčné téma k diskusi. Já jsem samozřejmě zastáncem toho, že model může být metrosexuál, ale metrosexuál nemusí být model. Metrosexuál je pro mě člověk, který nadmíru pečuje o svůj vzhled. Myslím, že "šampóni" se jim říká (smích). Já teda šampon také používám, jenže to pro modela není dostačující. Model se musí neustále učit. A samozřejmě dbát o svůj vzhled, ale to už se vracíme opět k pečování o svůj "pracovní nástroj".

Když jdeš na casting a někdo ti řekne – svlečte se, váháš, nebo s tím nemáš problém?

Já už jsem několikrát slyšel, že takové případy se stávají začínajícím modelkám. To už zacházíme ale do jiné komnaty. Mně se to naštěstí nestalo. Párkrát jsem byl požádám, se svléct do půli těla, což je v modelingu běžnou věcí. Ale úplná nahota na castingu? NE. Možná.... Ne opravdu ne (smích).

Musel jsi jít někdy třeba totálně donaha?

Nemusel...protože vždy máte na výběr. Buď to uděláte, a nebo si najdou někoho, kdo to udělá místo Vás. Jednoduché co? Ale samozřejmě i já jsem si nechal nafotit umělecké akty. Ale jen proto, že jsem chtěl. Dokonce i jednu z mých fotek má doma i Mistr Saudek...ale těžko uvěřit, že?

Promiň indiskrétní otázku, ale když model předvádí třeba spodní prádlo, záleží hodně na tom jak je „vyvinutý", nebo se na to nehledí, jako u dívek, které předvádí třeba podprsenky, plavky?

Tak s tím jsem se ještě nesetkal. (smích) Koukám, že zábavnější budou otázky než mé odpovědi. Ale zpátky o otázce. Věřil bych tomu, že když má někdo komplex z velikosti, asi to nějak řeší, skrývá...cokoli, aby nikdo nic nepoznal. Ale já jsem se osobně setkal s tím, abych si šel upravit nádobíčko, aby ve spodním prádle vypadalo hezky. Je to asi na podobné bázi, kdy modelce řeknou, pozor dělá se Ti na kalhotkách ta velbloudí věc... Ale jak všichni víme, u některých velmi slavných fotek spodního prádla, se používaly vycpávky. Já jsem to naštěstí nikdy nepotřeboval.

V šoubyznysu, ve filmu se občas traduje, že „kdo chce na filmové plátno, musí nejdříve na bílé plátno". Tedy, že některé herečky, či dokonce herci, ale i modelové dostávají nabídky třeba za jisté „služby". Setkal ses s tím někdy?

To bude myšleno asi prostěradlo...(dlouhý smích). Bohužel. Teda vlastně naštěstí BOHUDÍK - jsem se s tím nesetkal. Některým to vyšlo a prosperují dodnes, jiní na to doplatili. Čím rychleji se dostaneš nahoru, tím rychleji se dostaneš dolu. Takže od toho raději dál.

Jak dobře nebo špatně je v Česku placený modeling pro muže?

Za poslední roky to velmi kleslo. Práce je málo, modelů hodně a peněz ještě méně. Proto já jsem se vydal na cestu herectví. Hodně na sobě pracuji. A mám k tomu i skvělý tým lidí.

Můžeš smlouvat, nebo jsou ceny fixně dány?

Někdy je to jako na burze. Ale je to jako chůze po tenkém ledě. buď přejdete, a nebo se propadnete. Snažit se smlouvat, je velmi riskantní, protože hrozí především to, že vždy se najde náhrada. Třeba ten snílek, který se v branži ještě nevyzná a kývne na cokoli i za nízkou cenu.

Ty ale nejsi jen „ramínko na šaty", nebo nosič spodního prádla. Umíš se chovat, umíš dobře reprezentovat, co ještě všechno děláš pro to, abys byl žádaný?

A co ty děláš proto, abys byl ve své práci žádaný? Co dělá ten taxikář a kadeřník? Co umím, mě naučil především modeling. V každé práci, jsem potkal někoho, kdo mě obdaroval nějakou zkušeností. A samotný modeling, to byla jedná veliká zkušenost. Hodně mi také dal život celkově. Dětství, školy, vztahy, zdary a nezdary. Chodím také na herecké kurzy atd. Klienti když chtějí s někým spolupracovat, chtějí profesionála. A já chci být profesionál.

Co film, divadlo, nebo moderování?

Filmování zbožňuji. Našel jsem v tom veliký potenciál i vnitřní potěšení. Dává mi to nepopsatelnou energii. Doufám, že se jednou dopracuji k veliké herecké roli. Divadlo mě také velmi láká, protože mám rád improvizaci. Co se týče moderování, to jsem dělal dvakrát v životě a musím říci...že jsem byl fakt hrozný (smích) Někdo z diváků sice tvrdil opak, ale ono udržet pozornost několik přiopilých lidí a zaujmout je...uff...To už je snad lehčí být učitelem ve školce. Aspoň pro mě, protože mám rád děti.

Prý se objeví již brzo velká kampaň, kdy bude „přeHavlovicováno", prozradíš víc?

To není žádné tajemství. Ale stejně Vám nic neřeknu. Ale je pravda, že koncem roku toho bude víc, kde mě můžete vidět. Ale nechte se raději překvapit. Můžete se těšit se mnou.

Máš za sebou i nějaké malé role ve filmech, o co šlo? A další nabídky jsou?

Ano mám. Nebyly sice veliké, ale já jsem za ně velmi rád. A byla to pro mě čest. Mohli jste mě vidět v Čertově nevěstě, nebo v seriálu ONA a ON. A uvidíte mě i ve filmu Šťastná, který má v prosinci premiéru. Momentálně nejsou žádné nabídky na film, ale oni přijdou, nebo si pro ně dojdu.(smích)

Máš nějaký profesní sen?

Mám...bez snu to nejde. Týká se to herecké role. Ale s dovolením si to nechám pro sebe.

Nějaké životní motto?

Hmm.. já asi žádné nemám. Počkej...ne to ne...to jsou takové nespočetněkrát vyřčené fráze. Ale opakuji si jeden vtip. Víš jak rozesmát boha? Povíš mu o svých plánech. (smích).