Škodí, nebo je vše jinak? Vědci se hádají kvůli filmům 18+

Podle odborníků z německého institutu ty části mozku, které se aktivují v době, kdy se lidé cítí motivováni či odměněni, se sledováním otevřeně sexuálních scén zmenšují a pracují méně efektivně. Lidé, kteří porno sledují, tak prý potřebují stále více grafického materiálu, aby dosáhli stejné stimulace.

Vědci proto věří, že lidé, kteří již mají menší oblast striata, tedy hluboké oblasti šedé hmoty uvnitř hemisfér koncového mozku, která hraje úlohu v mechanismech odměny či potěšení, se mnohem pravděpodobněji k pornografii uchylují.

"Není například jasné, zda sledování pornografie vede ke změnám v mozku, či lidé narození s určitým typem mozku takový materiál více sledují," prohlásila Simone Kühnová. Dodala, že z výzkumu vyplývá, že objem striata byl tím menší, čím více žhavých scén účastníci projektu sledovali.

"Mimo to jsme zjistili, že další mozková oblast, která je rovněž součástí striata a která je aktivní, když lidé přijímají sexuální podněty, vykazuje menší aktivitu v souvislosti s tím, čím více účastníci (projektu) filmy 18+ využívali," řekla.

Jiní vědci ale tvrdí, že umírněné sledování erotiky pravděpodobně mozek nepoškozuje. "Všechno bude špatné, pokud je to nad míru. A (porno) pravděpodobně nebude strašné v umírněné formě," řekl Gregory Tau z Columbijské univerzity v New Yorku.

Osvobozující rozsudek vynesl nad lechtivou produkcí také klinický psycholog David Ley po přezkoumání nedávných studií. Zjistil totiž, že se zakládají na povrchně a nepečlivě prováděných experimentech a trpí nedostatkem důkazů ve formě konkrétních případů a schází jim tedy vědecká přísnost. Uvedl to technet.cz.

Ley navíc obviňuje terapeuty, kteří se léčbě závislosti na filmech pro dospělé věnují, z toho, že si vytvořili obor, který je velmi lukrativním byznysem. A nejen to, podle něj se řada z nich považuje sama za závislé a ve svých studiích popisují vlastní zkušenosti – a léčí klienty, kteří si závislost "diagnostikovali" též sami. Jinými slovy, jeden velký skandál a komplot.

Většina existujících výzkumů se podle Leye opírá o příklady gayů či bisexuálů, jejichž vášeň pro lechtivé filmy je komplikována jejich náboženským založením. Vysoké procento gayů a bisexuálů ve skupině "závislých" pak podle něj poukazuje na to, že kategorie "závislosti na pornografii" odkazuje na kulturní hodnoty, nikoli klinické příznaky. A své oponenty opravdu nešetří, léčbu závislosti pornografie přirovnává k léčbě homosexuality.