ROZHOVOR | Naďa Urbánková: Měla jsem kliku na šílence

EZ: Co vás přivedlo do Želiva?Přivedl mě sem jeden premonstrátský kněz, který byl tenkrát jako bohoslovec v Bratislavě. Požádal mě, jestli bych nepřijela zazpívat k nim do kostela. Tak jsem tam jela a zazpívala – tenkrát to bylo takové speciální představení s vězni a s delikventy, podporované ministerstvem kultury Slovenské republiky. Bylo to hrozně hezké a tenhle mladý muž se mi potom po čase ozval, že byl „převelen“ do premonstátského kláštera v Želivě, ať se přijedu podívat. Přijela jsem a do tohohle místa jsem se zamilovala. Potom se tu uvolnil malý byt, tak jsem si ho pronajala a od té doby tady žiju.EZ: Jak na vás reagují místní lidé?Už si zvykli, jsem tu pět let. Mám tady spoustu báječných přátel, sousedů, kteří mi pomáhají. Jsem za to strašně ráda, protože s přibývajícím věkem ubývá sil, takže když potřebuju donést tašku s nákupem, tak sousedka Dana přiběhne a pomůže mi.(Foto: Korzo)EZ: Myslíte si, že jim vděčíte za svou kariéru?Určitě. Kdybych byla bez brýlí, budu normální. A víte, kolika lidem, kteří museli nosit brýle a styděli se za to, jsem pomohla? Dneska jsou krásných brýlí mraky. Tenkrát nebylo nikde nic. Já jsem si je kupovala v drogérii, různě jsem si je malovala lakem na nehty, dělala jsem tam dírky, dávala jsem na ně kamínky, věšela jsem peříčka a můj optik mi do nich dával moje dioptrie.EZ: Takže spoustu z nich byla vaše vlastní tvorba.Ano, vlastně jsem dělala výtvarné umění.EZ: A máte ještě některé z nich schované?Bohužel nemám. Ale teď jsem měla jedny, které se mi zdály takové nanicovaté, tak jsem si z bílých udělala červeno-bílé. Udělala jsem si je proužkované. Pak mě to přestalo bavit, tak jsem to zase odlakovala a zase mám bílé brýle. (smích) To si ale může zkusit každý. Když si najdete nějakou kvalitní barvu, tak si můžete vymyslet suprové brýle.EZ: Před dvěma lety jste zmiňovala, že jste byla na operaci s očima a při té vám vyměnili čočky...Ano. Já bych bývala nešla, ale zjistila jsem, že když je šero, tak se mi zamlžují oči. Říkala jsem si, že to není normální, tak jsem šla k očařce a ta zjistila, že mám šedý zákal. Doporučovala mi, abych si nechala vyměnit čočky, že se ho zbavím a nebudu muset nosit brýle. A když, tak jenom kvůli image. Tak jsem to udělala.EZ: A neváhala jste, jestli na operaci nejít?Vůbec ne. Na klinice v Krči byla paní doktorka Baráková, která se vyškolila v Americe. Ta mi řekla, jak to bude probíhat, takže jsem věděla, že během půl hodiny bude jedno oko odoperované. Slyšela jsem jenom zvuk, protože to nebylo laserem, ale ultrazvukem.EZ: To je neobvyklá metoda.Je to neobvyklé, ale naprosto špičkové. Mně to tenkrát zaujalo, a protože pracuju pro rádio, tak jsem při operaci druhého oka poprosila paní doktorku, jestli si to můžu natočit jako reportáž. Takže mám reportáž ze své vlastní operace. (smích)ŽÁDNÝ COMEBACK – JSEM TU POŘÁDEZ: V květnu chystáte koncert, který se také bude nést ve znamení brýlí...Ano, bude se jmenovat Růžové brýle Nadi Urbánkové.EZ: Čí to byl nápad?V podstatě můj. Bylo to v době, kdy jsme začali hrát Hello, Dolly! Nejdřív jsme ji hráli ve Švandově divadle, ale protože se lidem líbila, tak se producent domluvil s producentem v Hybernii, jestli bychom ji mohli hrát tam. A jednoho dne, když jsem seděla dole v baru, za mnou přišel neznámý muž a říkal: „Paní Urbánková, co byste říkala tomu, kdybyste si tady v Hybernii udělala koncert?“ Já jsem se rozhlédla, kde je schovaná kamera, že si ze mě někdo dělá srandu. A on říkal: „Ne, ne, já to myslím vážně, já se jmenuju Izakovič, jsem hlavní manažer tohoto divadla a řekl  jsem si, že vám to nabídnu, kdybyste měla zájem.“ Já na to: „To víte, že mám zájem, ale jen aby tam přišli lidi.“ Pak už jsme začali jednat vážně, ptal se, jestli mám scénáristu, a mě napadl člověk, kterého znám hrozně moc let, což byl Ivan Rössler. Zavolala jsem mu, on se domluvil s panem Izakovičem, dal to dohromady a mluvili jsme o brýlích a myslím, že to byl Ivanův nápad, že by se to mohlo jmenovat Růžové brýle Nadi Urbánkové. Podtext znamená, že i když dostanu přes hubu, stejně se na svět koukám jakoby růžovými brýlemi.EZ: Už jste ale poměrně dlouho neměla větší koncert.Hraju s kapelou. Ale nikam se nevnucuju a nikdy jsem to nedělala, abych někam telefonovala nebo leštila kliky a prosila o kšeft. Vždycky to bylo naopak, vždycky někdo oslovil mě.EZ: Jak často v současnosti vystupujete?Průměrně pětkrát do měsíce. Kromě toho mám hlavně rádio v Jihlavě, Český rozhlas Region, kde každou sobotu a neděli živě uvádím Písničky pro Vysočinu. V neděli ráno mám takzvaný Sváteční tandem, kam si zvu různé zajímavé hosty.EZ: Jak jste se do rádia dostala?Ředitel Nováček za mnou přijel do Želiva a nabídl mi práci v rádiu. Najednou jsem si vzpomněla, jak jsem si v dobách raného mládí s Pilarkou (zpěvačkou Evou Pilarovou – pozn. red.) říkali, co budeme dělat, až budeme staré baby. A Pilarka říkala: „Já asi skončím někde v báru, tam bude přítmí, nebude vidět, že mám velký zadek a vrásky.“ A já jsem říkala: „Hm, tak to já bych radši do rádia. Tam taky nebudou vidět vrásky a velký zadek. Když udržím myšlenku a budu mít trošku hlas, tak to bude bezvadný.“ A splnilo se mi to.EZ: Může být váš chystaný koncert chápán jako comeback?Já nemám to slovo ráda. Nikdy jsem neodešla ani se nevracím, já jsem tady pořád. (smích) Čirou náhodou je to větší koncert než normálně.EZ: Takže další podobný neplánujete?Když mě někdo osloví, půjdu dál. Ale není to takové: teď budu v Hybernii a pak nastane šňůra, pak to vezmu přes Nashville a Carnegie Hall. Ne, nic takového.EZ: Chystáte nějaké nové písničky nebo zazní pouze osvědčené hity?Pořád zpívám své staré fláky. Lidi to pořád chtějí. Ať přijedu kamkoliv, když zazpívám nějaké nové, řeknou: „Zazpívejte nám Viléma.“ (píseň Vilém peče housky – pozn.red.). Na tomhle koncertu budu mít dvě nové písničky. Jste první, komu to prozrazuju. První, která bude úvodní, se jmenuje Růžové brýle, text mi k ní napsal Ivan Rössler a muziku Michal David. A druhou mi napsala moje dcera, text i hudbu, a je to společný duet Naděje má křídla. Ten zase zazní na závěr koncertu. Bude to naše první společné veřejné vystoupení. Text je nádherný, muzika taky. Právě to míchá a v příštím týdnu bychom to měli natočit.EZ: A nechystáte i CD?Dneska je přecédéčkováno. Navíc si to CDčko koupí málokdo, lidi si to stáhnou z internetu, takže se mi do toho ani nechce. Uvidíme. Nerada plánuju hodně dopředu. Beru věci tak, jak přicházejí.