Babovřesky 3: Herečka Bečková promluvila o zákulisí natáčení

Jak se Vám natáčely Babovřesky se Zdeňkem Troškou?

Zdeněk Troška je výjimečný člověk. Vážím si jeho srdečné povahy a vzdělanosti a setkání s ním je pro mě vždycky velká radost. Jezdí k nám do plzeňského divadla Pluto už řadu let a samozřejmě jsem si přála s ním spolupracovat. Natáčení Babovřesek pro mě byla první větší zkušenost před kamerou. Zdeněk mi během natáčení jen potvrdil, že umí svojí pohodu a úsměv přenést i na plac a milou atmosféru natáčení doplňuje i tým lidí, který je kolem něj. Babovřesky jsou pro mě velkou zkušeností a zároveň tři příjemná pracovní léta v jižních Čechách.

Když se točil první díl, počítala jste s tím, že vznikne druhý a třetí, a že Vaše role zůstane?

Vzhledem k tomu, že v prvním díle nebyla moje role jeptišky Glorie až tak důležitá, tak jsem s jejím pokračováním v příběhu moc nepočítala. Samozřejmě jsem si to ale moc přála a doufala v to. Když jsem se pak dozvěděla, že bude jeptiška součástí i druhého a třetího dílu, měla jsem velkou radost. Stejně tak mě potěšil vývoj celé postavy, hrát zamilovanou jeptišku a ještě v komedii je krásná výzva.

Byly nějaké humorné scény, chvíle?

Už během natáčení prvního dílu mě bavily naše úžasné "babči", které můj kostým jeptišky často lákal ke zpovědi.Takže jsem si vyslechla spoustu hříchů z jejich mládí. V tuto chvíli ale budu Glorie a zachovám zpovědní tajemství (smích). Legrace byla i při samotném vzniku scén. Zdeněk dává hercům hodně prostoru pro jejich nápady a tou svobodnou a odvázanou atmosférou vznikala spousta dalších vtipů.

Něco napínavého, zažila jste při natáčení?

Tak napínavé pro mě bylo už to, jestli mi ve 4:50h zazvoní budík (smích). A pak byla napínavá každá chvíle, kdy se čekalo na slunce v gumovkách a zimní bundě. Hlavně při natáčení druhého dílu nám počasí moc nepřálo, ohrožovaly nás i povodně. Ale i s tímto problémem si Zdeněk Troška a štáb hravě poradili. Tak třeba poklidné odpoledne při kávě v prosluněné farní zahradě se proměnilo na poklidné odpoledne při sázení muškátů do truhlíků uvnitř fary. Oknem se vyrobilo slunce a bylo léto.

Jak se Vám spolupracovalo s kolegy?

Protože Zdeněk Troška obsadil do Babovřesek velkou část herců plzeňského divadla Pluto, byla pro mě práce s nimi velmi známá, skoro až rodinná. Na druhou stranu, setkání s takovými herci, jako je například  Jiří Pecha, Lubomír Kostelka, Jana Synková, Miriam Kantorková, Jana Altmanová nebo Veronika Žilková bylo pro mě velkým zážitkem a inspirací. Pozorovat je při práci a slyšet jejich rady, bylo pro mě velmi cenné.

Co Vy a jižní Čechy?

Jižní Čechy jsou jedním slovem kouzelné. Vždycky, když se dotočilo, vydala jsem se sama, nebo s kolegy na nejrůznější místa v okolí. Nádhera. Ať už to byl zámek Kratochvíle, Hluboká, Holašovice, nebo když jsme se šli koupat všichni jen tak k rybníku. Kde mimochodem skutečně řvou žáby. Jen ty báby jsem tam řvát nikde neslyšela, potkávala jsem jen samé příjemné lidi. Dokonce hned po natáčení jsem vytáhla kolo a muže a jeli jsme vychutnávat rovný terén jižních Čech, kde jsme strávili skvělý týden.

Poznávají Vás lidé, ovlivnila Vás nějak role?

Možná po uvedení třetího dílu do kin, mě budou lidé poznávat na ulici. Teď mě ale spíš poznávají po hlase, zatím jsem totiž v sobě nějak nenašla odvahu nosit ten kostým  jeptišky- á la netopýr- do společnosti (smích).

Považujete roli v Babovřeskách za zásadní?

Pokud myslíte pro mě, jako pro herečku, tak určitě ano. Po zkušenosti před kamerou si totiž mnohem víc uvědomuju rozdíly projevu, které si herec může dovolit na jevišti a které právě před kamerou. Jestli myslíte roli jeptišky Glorie v příběhu Babovřesek, tak rozhodně alespoň pro postavu faráře Petra ano.

A co takové ty hlasy „kritiků", jaký na to vy máte názor?

Na pohádkách Zdeňka Trošky jsem vyrůstala a patřím mezi ty, kteří znají Slunce sena zpaměti. Troškovy filmy mají svoje publikum, které se chce bavit a smát a jiný záměr ani komedie Babovřesky nemá. Je určená právě pro diváky a ne pro pár kritiků. A navíc každý má přeci možnost volby přepnout na jiný program, nebo jít do vedlejšího sálu v kině. Nic hlubšího bych v tom nehledala.

Brala byste ještě i další pokračování Babovřesek nebo si myslíte, že do třetice všeho dobrého...?

Trilogie zní rozhodně líp, než čtyřlogie a Zdeněk Troška má jistě v zásobě spoustu dalších příběhů.

Co jiného Vás čeká, a kde jinde vás můžou diváci vidět mimo Babovřesek?

Čeká mě hlavně zima, s ní doufám i sníh a Alpy na snowboardu, což zbožňuju.  Jinak na jevišti jsem hlavně už ve zmíněném šantánovém a kabaretním divadle Pluto v Plzni a dále v pražském divadle Gong.

Máte nějaké profesní přání, nějaký sen?

Sen už se mi plní. Živím se tím, co mě baví a nechám se překvapit tím, co ještě přijde.

Nějaké životní motto, heslo, kterým se řídíte?

Ona se mi ta motta dost mění, postupem věku a poznáváním hodnot. Určitě před deseti lety bych přemýšlela jinak, než třeba teď. Dřív jsem věci hodně řešila, nyní už mám nad vším větší nadhled. Vím, že všechno směřuje k tomu nejpodstatnějšímu, což je podle mě spoléhat se sám na sebe, milovat, vážit si zdraví a štěstí hlavně nehledat, ale vidět ho a nacházet.