Věčné dilema: Přiznat nevěru, nebo zatloukat? Odborníci se hádají

Někteří radí, abyste všechno okamžitě přiznali, protože "klam je jed" a "manželství závisí na vzájemné důvěře". K takové transparentnosti nabádá třeba psychoanalytička Fabienne Kraemerová: "Je třeba se svěřit, i když to je velice těžké, a spolehnout se na shovívavost toho druhého. Je to jakési vyznání víry ve vztahu. Pokud se tak nestane, znamená to konec manželství. Nebo začátek jeho zahnívání," říká podle listu Le Monde.

Ale třeba podle psychiatra Roberta Neuburgera je představa vztahu, kde si partneři mohou říkat úplně všechno, zcela naivní. "Jestliže se jednou dopustíte nevěry, je třeba si to rozhodně nechat pro sebe! Pár si obecně nemusí říkat všechno. Absolutní pravda je jedním z důvodů, kvůli nimž se pár nakonec rozejde. Zvláště když se transparentnost týká otázek nevěry," podotýká Neuburger.

Co tedy dělat, když jste jednou chybovali? "Když se přiznáte, znamená to, že odpovědnost - a tím i vinu - přesouváte na partnera. To vztah zkomplikuje a dokonce ho to může zničit. Neříkejte nic, bude to užitečnější. Pravda chybu nenapraví," zdůrazňuje například psycholog Paul Auster.

Není tedy důvěra mezi partnery jen pěkným snem? Nevládne mezi nimi plné porozumění? "Společnost je více moralizující než před dvěma nebo třemi desetiletími," soudí Neuburger. "Manželství se stalo jakýmsi ideálem a samozřejmě mezi partnery vládne důvěra, která se buduje s každým dnem. To však nelze směšovat se zaslepeností a sdílením všeho za každou cenu. Je to právě ten díl tajemství a intimity, který zaručuje kvalitní důvěru," dodává.

Psali jsme: Jaká je úloha polibku: Vědci přišli s novou teorií Proč muži po sexu usnou? Nová studie přináší nečekané odpovědi  

Avšak pozor, opakovanou nevěru nelze akceptovat. A pokud jde o dlouhodobý mimomanželský vztah, představuje to skutečný problém. V takovém případě byste měli uvažovat o tom, že se partnerovi svěříte.

Helená Fischerová z americké Rutgersovy univerzity odhaduje, že 20 až 40 procent manželských párů v USA zažilo nejméně jednou nějakou tu "bokovku". "Lidé nejsou většinou nevěrní proto, že by byli nešťastní, ale spíš proto, že si myslí, že by mohli být šťastnější," uvádí psychoterapeutka Esther Perelová. Nevěrné páry si podle ní myslí, že našly řešení, jak doplnit to, co jim chybí k naprostému štěstí.

"Mám dvě malé dcerky, ženu, kterou zbožňuji, a přesto jsem se zadíval jinam. Nejsou v tom žádné city, jen touha po dobrodružství a po tom, abych měl pocit, že ještě plně žiju," svěřuje se Bertrand (44).

"Rok po tom, co jsem porodila třetí dítě, nevěděla jsem, co dřív, a neměla jsem už žádný čas na sebe, jsem strávila noc s kolegou z práce. Přiznala jsem se manželovi. Bylo těžké tu zkoušku přestát, ale nakonec se ukázala jako očistná," svěřuje se deset let vdaná Stéphanie.