Meditovat, jíst, sportovat? Honba za zdravým stylem se může změnit v posedlost

Tato "pravidla" mohou ve skutečnosti vést k sebeobviňování a často jsou dokonce kontraproduktivní. Jak se tedy vyhnout syndromu zdravého životního stylu za každou cenu?

Vstáváme v pět hodin ráno, abychom mohli meditovat, běháme denně nejméně půl hodiny, vyhýbáme se všemu, co by mohlo obsahovat lepek, milujeme, ale za plného vědomí, samozřejmě přestáváme kouřit, ale také pít alkohol a nezapomínáme čistit si střeva... Zdravý životní styl se stává pozvolna normou a to do té míry, že protiřečí své podstatě.

"Mám stále více pacientů, kteří v sobě odhalují alergii na lepek a kteří se cítí provinile, že denně nemeditují, ačkoli jim jinak nic není," říká psychoterapeutka Violaine Gellyová. "V podstatě nemám nic proti meditaci nebo běhání. Problémem je to, že to zřejmě u těch lidí, kteří to nedělají, vyvolává pocit viny," dodává.

"Vezměme si například vstávání za úsvitu, které je dnes v mnoha časopisech tak vychvalováno. Není však nic individuálnějšího než spánkový rytmus. Někteří se cítí ve vrcholové formě, když vstávají časně, jiní potřebují vstávat později nebo večer chodí spát později. Ti se mohou cítit vyčerpaní a bez nálady, jestliže budou vstávat s kuropěním," cituje Gellyovou francouzský týdeník L´Express.

"Když jsem si přečetla články o příznivých účincích běhání a když jsem na facebooku viděla, jak běhají mí přátelé, rozhodla jsem se, že se do toho také pustím," vypráví čtyřiačtyřicetiletá Béatrice. "Měla jsem sice trochu celulitidu a mírnou nadváhu, ale nebylo to nijak katastrofální. Výsledkem běhání byl trvalý ischias a jedno koleno zničené. Pokračovala jsem, i když jsem z toho neměla žádné potěšení, ale byla jsem přesvědčena, že je to pro mě dobré, protože to všichni říkali. Až teprve můj lékař mi zakázal běhat a doporučil mi, abych hodně chodila, že to lépe vyhovuje mému organismu. Běhání mě stálo jeden meniskus a nemálo peněz," dodává.