Deviant znásilnil holčičku (9), další (8) napadl. Po čtyřech letech pomohla DNA

V květnu 2009 podle policie muž na Znojemsku vlákal do svého auta devítiletou dívku. Odvezl ji za obec a tam ji podle spisu znásilnil. I když byly zajištěny různé biologické stopy, k odhalení pachatele v té době nevedly.

První útok se stal v prosinci 2006. Podle kriminalistů si tehdy muž počíhal na Znojemsku na polní cestě na třináctiletou školačku, která venčila psa. Právě ten ji při útoku zachránil; muže pokousal na noze. Dívka při napadení využila okamžiku, kdy ji pes chránil, a utekla.

Další neúspěšné znásilnění se podle spisu stalo v listopadu 2010 v obci na Brněnsku. Muž si počkal na osmiletou dívku. Když šla ze školy, vlákal ji do vozu. Dívence ale záhy došlo, že je v ohrožení, otevřela si rychle dveře na druhé straně auta a utekla.

Pátrání v těchto kauzách nikam nevedlo. Nepomohly výslechy dívek ani dalších svědků. Přesto se podařilo odebrat ze zajištěného biologického materiálu stopy útočníkovy DNA.

Sexuálně zneužívané dítě často dlouho nerozumí tomu, co se s ním děje, nechápe, že chování dospělého vůči němu je vlastně nepřípustné. Hroznou skutečnost si pak uvědomuje až po několika letech, obvykle v době nástupu puberty. Do nevědomí zasunuté vzpomínky si často vybaví, když o podobném zážitku slyší od někoho jiného, učí se o něm ve škole, vidí ho ve filmu, nebo dokonce registruje, že člověk, který ho zneužíval, se stejně chová vůči jinému dítěti. Teprve tehdy, třeba až v dospělosti, se odhodlá svěřit někomu své nesnesitelné tajemství, informuje server pediatriepropraxi.cz.

Nejčastěji to bývá nejlepší kamarádka, učitelka nebo teta. V době tohoto tzv. opožděného zveřejnění a potom v průběhu následně zahájeného policejního vyšetřování se může vlivem oživení vzpomínek na traumatickou situaci rozvinoutkompletní nebo nekompletní soubor příznaků posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Jsou to zejména flashbacky, tj. neodbytné znovuvybavování traumatického zážitku s intenzivním vegetativním doprovodem, narušení spánkus děsivými sny, nepřiměřené úlekové reakce, panické reakce na podněty připomínající sexuální chování, fobické vyhýbavé reakce, sexuální inhibice, deprese, abúzus návykových látek, sebepoškozování či sebevražedné jednání,