Může se člověk probudit během operace?

„Moje prsty se ani nehnuly. Celé moje tělo bylo úplně ochromené. Nijak jsem nemohla dát vědět, že jsem při vědomí. Cítila jsem, jak lékař chytil moji ruku, pomyslela jsem si: Ach Bože, už mi ji jde uříznout!" Takto popisuje Jodie Stanleyová stav, který zažila při své operaci. Nikdy o tom neslyšela, dokud to nezažila na vlastní kůži. Byla zděšená.

Ročně se v celkové narkóze odoperuje 21 milionů lidí a většina z nich je úspěšně uspána. Zhruba 30 tisíc pacientů ale takové štěstí nemá. Nemohou zaspat. Tento stav nastane, když pacient dostane slabou anestezii a při operaci zůstane při vědomí. Těm, kterým se to stane, trpí poté psychickými problémy a často uvažují o sebevraždě.

„V průběhu operace mohou slyšet zvuky, cítit nesnesitelnou bolest, a nebo se probudit a mít pocit, že jsou ochrnuti, neschopni odpovídat,“ říká Dr. Peter Sebel z Emory University. Anestezie je ale jinak velmi bezpečná a tyto případy se objevují velmi málo. Z 30 milionů případů, při kterých je použita anestezie se tento případ objeví v 1 nebo 2 z 1000.

Lidé při operaci v celkové anestezii nemohou mluvit. Své zážitky mohou povyprávět až poté, co se probudí. A to jen v případě, pokud si je pamatují. Americkému lékaři jedna žena popsala, co se s ní dělo při operaci nosu – v celkové anestezii.

V průběhu operace se probudila a viděla, jak její tělo leží na operačním stole. Ona jakoby stála  mimo své tělo na konci operačního stolu. Jakmile si situaci uvědomila, necítila žádné zděšení. Viděla chirurga, který jí nos operoval a necítila žádnou bolest. V podstatě viděla celý operační tým, jen do tváří jim neviděla.

Další žena prožila noční můru při operaci (odstranění) oka. Američanka Carol Weiherová, kterou operovali v roce 1998 podstoupila odstranění pravého oka. Od té doby trpí poruchami spánku, záchvaty paniky a výkyvy nálady. Snažila se pohnout hlavou, mrknout okem, chtěla na sebe upozornit, ale nešlo to. Pokoušela se křičet, ale žádný zvuk nevyšel. „Slyšela jsem, jak lékař vydal pokyn, aby řezali hlouběji. Ležíte na stole, jste při vědomí, modlíte se a prosíte, zkoušíte se pohnout, křičet, aby jste dali na vědomí, že nespíte. Je to jakoby jste byli pochovaní ve vlastním těle,“ uvedla Carol.

Pacient v Británii podstoupil operaci nohy, při které museli nohu otevřít a následně vrtat do kosti. Při operaci se probral. V krku cítil trubici a uvědomil si, že se nemůže hýbat. Lékaře se snažil na to upozornit pohyby prstů na nohách. Všimla si toho zdravotní sestra, lékař jí ale vysvětlil, že to jsou jen reflexy. Má to  ignorovat. Poté další lékař uvázal k jeho slabině škrtidlo. Muži bylo jasné, že operace je teprve na začátku.

Šlo o obzvlášť citlivé místo s obrovskou bolestí, ale on s tím nemohl nic dělat. Musel ležet v bolestné agónii a trpět. Nohu rozřezali a do kosti lékaři navrtali čtyři díry. Chtěl na sebe upozornit tak, že přestal dýchat. Nepovedlo se. Namísto něj začal dýchat ventilátor. Nemocnici zažaloval, jako odškodné získal 15 tisíc liber. Což je v tomto případě velmi skromná kompenzace.

30leté ženě s Hodkingovou nemocí měli biopsií odstranit slezinu jiné orgány. Uspali ji, ale probrala se těsně před začátkem operace. Cítila bolest, byla paralyzovaná s výjimkou očních víček. Dva zřejmě studenti, kteří operaci pozorovali, upozornili lékaře, že zornice pacientky nebyly rozšířené. Lékař jim vysvětlil, jak anestetika pracují a oči jí zavřel. Očima se pokusila pohnout ještě jednou. Operační tým si toho všiml a usoudili, že se pacientka probrala. Proto jí dali silnější dávku analgetik na zklidnění svalů, čímž jí znemožnili vysílat signály. Trpěla 45 minut, než jí lékaři odoperovali. Zakřičela až poté, až se jí uvolnili svaly. Od této chvíle mívá noční můry, záchvaty paniky a dokonce navštěvuje psychiatra.