Karel Gott drsně sestřelil ty, kteří bojovali proti režimu nebo před ním utekli

"Měl jsem to životní štěstí, že jsem se přehoupl přes takovou zvláštní oponu, pod kterou si museli někteří uvědomovat, co nesmí. Když v tom někdo uměl chodit, tak nekřičel protestsongy, když vím, že bych za to dostal zákaz a nesměl bych na jeviště. Můj protest by asi nebyl nic platný a nedozněl by, kdyby mě nepustili na jeviště, abych ten protest předvedl," řekl Gott Českému rozhlasu.

Podle něj bylo zbytečné i proti režimu uměleckou formou protestovat, tedy stát se protest zpěvákem a autorem. "Někteří písničkáři, kteří měli v textech jakousi výpověď k situaci, protestujíce, odešli. Museli počítat s tím, že budou mít potíže. Ale když odejdou do zahraničí, tak nám nejsou nic platní," dodal zpěvák.

"Nezlobte se na mě, že to říkám. Kdo jim fandí, tak mě musí pochopit. Co je mi platné, když je básník v jiné zemi. To nejde. Patří k této zemi, tímto jazykem musí zpívat dál a jeho poslání je tady, tady se narodil, tady žil, tady pociťuje ty situace, vnímá je a předává svůj pocit dál," uvedl dále Gott.

Sám si místo toho řešil jiné dilema, rozhodoval se, jakou cestou se vydat. Přiznal, že chtěl zpívat všechno, kromě opery, protože zde zpěvák nemůže improvizovat. Naopak jazz, k němuž své písně řadí, mu dal volnou ruku.

Kromě Česka je Gott uznávaný i v Německu, čehož si velmi váží. Na tamní trh ale vstupoval opatrně a musel si uvědomovat, ve které době tam přichází, s jakým repertoárem a s jakou imagí, odkud je a co jim chce sdělit. Chtěl se odlišovat, což považuje základ vstupu někam jinam.