Profesionální kariéru považuji za ukončenou, řekl Jágr

Ve čtvrtečním rozhovoru pro Českou tiskovou kancelář (ČTK) bylo znát, že Jágra trápí neustále otázky na jeho konec profesionální kariéry. "Nechci to už znovu moc rozebírat. Připadá mi ale, že lidi vůbec nechápou moji situaci a nevnímají, co říkám. Slýchávám hlasy o tom, proč neskončím nebo zda mám tohle zapotřebí. Já už ale dávno skončil! Profesionálně jsem skončil s hokejem. Teď už vypomáhám jen sám sobě. Moje hokejová kariéra skončila mým posledním zápasem NHL, je uzavřená," uvedl v něm a pokračoval: "Bylo by to jiné, kdybych se vrátil, hrál za nějaký klub, dostával za to peníze a byl nějakým žoldákem, co si hokejem vydělává. Ale tak to není. Nejsem za to placený. Jen pomáhám svému klubu, odkud pocházím a který mi tolik dal. Ale lidi to stejně nechtějí pochopit. Snažím se vrátit něco těm, kteří mi tak pomohli. A také fanouškům. Jestli mi to půjde, to je druhá věc. To jsme ale prostě my... Všichni se pořád tak rádi staráme o druhé místo starostí o sebe."

K tomu, aby veřejnost pochopila ještě lépe jeho akutální situaci, našel následující příměr: "Je to, jako kdyby se vrátil známý kuchař z ciziny, kde vařil v nějaké slavné restauraci, zpátky domů a neudělal jídlo rodině. S tím, že už to má za sebou, že skončil. Jak by se na něj asi děti doma dívaly, kdyby pro ně neuvařil?"

Poslední rok rozhodně nebude řadit olympijský vítěz z Nagana mezi ty nekšťastnější  ve své bohaté a dlouhé hráčské kariéře. "Nijak jsem si to nepředstavoval. Věděl jsem, že hokej je těžký. Není to ale jen o hokeji. Něco je jednou tvoje a snažíš se pomoci, jakýmkoliv způsobem to jde. Kdybych se soustředil na to, že budu jen hrát hokej, tak můžu hrát úplně v klidu dalších pět let. Přijdu, rozcvičím se, protáhnu, udělám věci, co jsem si dělal v Americe. A hlavu budu mít zaměřenou jen na to. My však nejsme klub, kde by nám dal někdo něco zadarmo," řekl.

Přestože tedy nyní hovoří o pro sebe uzavřené hráčské kariéře, i v pokročilém věku má však nadále statut aktivního hráče. "Určitě jsem o tom třeba jako teenager nepřemýšlel, že bych hrál tak dlouho. Na druhou stranu hokej je sportem, kde se ten věk dá trochu obelstít, trošku schovat. A to z více důvodů. Není to jen o rychlosti. Není to, jako když někdo vystřelí a ty musíš zaběhnout co nejrychleji sto metrů. Rychlost samozřejmě ztrácíš, ale hokej je specifický v tom, že když budeš chytrý a silný, můžeš tu rychlost nahradit. Třeba předvídavostí, protože víš, kam se třeba puk odrazí. Další věcí jsou tvoji spoluhráči. Rychlost hokeje určuje ten, co má puk. Když s ním umíš hrát a neztratíš ho, je úplně jedno, jak rychle budou jezdit hráči okolo tebe. Problém pak je, když ho ztratíš," ví, že hokej je pro něj stále rychlejší.

Stále však neztrácí touhu vrátit se na led a zahrát si tak konečně po delší pauze v kladenském dresu. Zvlášť, když pro to dělá všechno možné. "Chci se teď hlavně dostat do těch zápasů, pak se uvidí. Je to ale jako s čímkoliv jiným v jakékoliv jiné práci. Člověk, co nikdy nebyl v posilovně a půjde poprvé, podruhé, z toho určitě nebude mít radost. Všechno ho bude bolet. Když ale uvidí zlepšení, už se tam i těší. To samé je to pro mě s hokejem. Když je to jen dřina bez výsledku, sotva z toho mohu mít radost. Bolest a dřina mi nevadí, jen je těžké motivovat a donutit sám sebe. Třeba dělat něco hned naplno v té únavě."

Co se týče kanadsko-americké NHL, "šedesátosmička" přiznává, že soutěž momentálně příliš nesleduje. "Jen občas se kouknu na góly, abych trochu věděl, jak se to dělá," řekl s úsměvem a uznává kvalit starších hokejistů hrající tuto soutěž v současnosti. "Takový Ovečkin se hrozně zlepšil... Byl to spíš jen střelec, ale dnes je daleko lepším hokejistou, než byl před pěti lety. Klobouk dolů před tím, jak se dokázal přizpůsobit. On si pořád dá ty své góly, ale dnes už dokáže nahrát, něco vymyslet," vyzvihává dovednosti ruského hokejisty.

Stejně tak ale dobře vnímá i fakt, že v zámoří nyní boduje především nová nastupující generace. "Je to prostě teď takový trend a ti manažeři se v tom vidí. Dřív by si neškrtli malí techničtí hráči, neboť by jich tam bylo jen pár. Bylo by docela zajímavé sledovat, jak by asi dopadl zápas mezi týmem, který by tvořili jen silovější hráči, a mužstvem těch menších rychlých 'papíráků'. Kdyby hráli chytře a vyhověli si, možná by to nebyl takový rozdíl a třeba by i vyhráli," myslí si Jágr a hned s úsměvem dodal: "Ale to samozřejmě žádný manažer neriskne, aby to takhle složil. A než by to udělal, tak by ho vyhodili."

"Jen málokdo jde proti proudu. NHL je byznys, kde se vše dělá pro spokojenost diváků. Diváci chtějí vidět radši třeba i prohru 6:7, než když někoho jejich tým seřeže, hraje po rozích a vyhraje 1:0. Je to něco jiného, tam se jdou lidé prostě bavit. A z těch 20 tisíc lidí na stadionu dost možná polovina ani neví, jak zápas skončil," pokračoval Jágr.

Ten, přestože by už věk a tak i právo na to měl, příliš svou dosavadní kariéru nebilancuje. "Nijak tím nežiju, abych se ohlížel zpátky. Že něco bylo, to teď nikoho nezajímá. Možná pro sebe si člověk vzpomene, že někomu udělal radost, že dělal něco, co mělo nějaký výsledek a byla to ta správná cesta. Ale kvůli tomu ti nikdo přednost na ledě nedá. Vždy jsem byl ale alergický na to, když jsme hráli a ti starší nám říkali 'za nás to bylo...'. Zdůrazňoval jsem si, že tohle nesmím nikdy dělat, až budu v takové roli já. Možná proto pořád ještě hraju, abych se vyvaroval těch spojení 'za nás' a 'když my jsme tenkrát hráli, tak jsme hráli líp...', aby mě něco takového vůbec ani nenapadlo říct. I když je to možná pravda," uzavírá Jágr.