Gayové ve fotbalu: Mělo by to být i nadále tabu?

V dějinách se tzv. „vyoutovalo" pouze minimum profesionálních sportovců, a to především až po skončení aktivní kariéry. Proč? Známí „gay fotbalisté" na světě by se dali spočítat na prstech jedné ruky. „Znamená to, že žádní jiní nejsou, nebo se jen musí – v naší tolerantní a liberální společnosti – schovávat?" ptají se kolegové ze serveru pro gaye www.colourplanet.cz. „Vždyť nadávka „buzerante" se objevuje prakticky při každém zápase," dodávají.

„Dokud budu prezidentem svazu, nebudou v chorvatské reprezentaci žádní homosexuálové," prohlásil Vlatko Markovič. Způsobil tím skandál a za svůj výrok se musel záhy omluvit. Jenže není jediný, kdo si myslí, že fotbal není pro gaye. Podobně se v minulosti vyjádřil také italský trenér Marcelo Lippi nebo Luciano Moggi, bývalý šéf Juventusu.

Německý fotbalový svaz tvrdí, že vyjít veřejně s pravdou o homosexualitě není u fotbalistů dobrý nápad, ačkoli je rozhodně proti homofobii a podpoří každého hráče, jenž by se rozhodl přiznat. Tento názor sdílejí i němečtí reprezentanti Tim Wiese a Philipp Lahm, podle nichž by mohlo hráče takové přiznání zničit, protože by nenašli pochopení u fanoušků.

Jediný, kdo jde proti proudu a myslí si, že by homosexuálové v řadách fotbalistů neměli svou orientaci tajit, byl zatím německý útočník Mario Gomez, Lahmův spoluhráč z Bayernu Mnichov. „Hrálo by se jim snadněji, byli by jakoby osvobozeni. Být gayem by už nemělo být tabu," prohlásil před časem Gomez v magazínu Bunte.„Vždyť německý vicekancléř nebo berlínský starosta jsou gayové. Fotbalisté by proto měli taky kápnout božskou."