Nový nástup fašismu? Drsná kritika mocného politika

Politika Donalda Trumpa

Podle Kagana nelze Donalda Trumpa považovat za normálního politického kandidáta, ačkoliv se o to Republikánská strana snaží. Trump se navíc podle něj stal fenoménem, který „nemá nic společného s politikou nebo ideologií. Nemá ani nic společného s Republikánskou stranou – krom své historické role jako inkubátoru této pozoruhodné hrozby naší demokracii."

Fenomén Donalda Trumpa se podle něj rozšířil natolik, že se jeho voliči již o stranu, za kterou Trump kandiduje, vůbec nezajímají. „Jelikož strana okamžitě a plně Trumpa nepřijala a protože mu zmenšující se počet jejích politických lídrů stále vzdoruje, je na ni Trumpovými zastánci nahlíženo s podezřívavostí, a dokonce i s násilím. Jejich loajalita patří jen a jen jemu," tvrdí Kagan.

Varuje také, že pro jeho zastánce není ani tak moc důležité, co Donald Trump prosazuje za politiku. „Co Trump svým příznivcům nabízí nejsou prostředky na spravení ekonomiky – jeho návrhy se každým dnem mění. To, co nabízí, je jeho přístup, auru čisté síly a mužnosti, chvástavé pohrdání jemnostmi demokratické kultury, které, jak tvrdí a jak jeho příznivci věří, měly za následek vznik národní slabosti a neschopnosti."

Kagan také uvádí, že ačkoliv jsou Trumpovy výroky nejasné a někdy si i odporují, všechny mají jednu věc společnou: „provokují a využívají pocitů odporu a pohrdání spolu s troškou strachu, nenávisti a hněvu. Jeho veřejné výroky sestávají z útoků nebo zesměšňování velkého množství ‚jiných' - muslimů, hispánců, žen, Číňanů, Mexičanů, Evropanů, Arabů, imigrantů, uprchlíků, které buď vyobrazuje jako hrozbu, nebo se jim vysmívá."

Lůzovláda

Trump je dle Kaganových slov možná sám překvapen, jak velký úspěch s tímto přístupem sklidil. „Trump sám je jednoduše egomaniak. Ale fenomén, který vytvořil a v jehož čele nyní stojí, se stal něčím větším, než je on sám; něčím mnohem nebezpečnějším," varuje Kagan.

Upozorňuje, že ačkoliv jsou republikánští lídři ohromeni tím, jakou voličskou základnu dokázal najít, jde o využívání stinné stránky demokracie – tzv. ochlokracie, tedy vlády lůzy. „Je to hrozba demokracii, před kterou varoval Alexis de Tocqueville a starověcí filozofové: tedy že lidé v demokracii, kteří jsou rozrušení, rozzlobení a bez zábran, mohou převálcovat i samotné instituce, které byly založeny, aby ochránily jejich svobody," varuje Kagan.

To, co podle něj hrozí, je „příchod tyrana, který bude k moci vynesen na ramenou lidí." „Tento fenomén se během minulého století objevil v jiných demokratických a kvazidemokratických zemích a obecně byl nazýván ‚fašismus'. Fašistická hnutí také neměla žádnou pořádnou ideologii, žádný recept na to, co sužovalo společnost," burcuje Kagan.

Trump novým vůdcem?

„‚Národní socialismus' byl snůškou protikladů, které sjednocovalo to, vůči komu a čemu byly v opozici; fašismus v Itálii byl antiliberální, antidemokratický, antimarxistický, antikapitalistický a antiklerický. Úspěšný fašismus nebyl o zásadách, ale o silné osobnosti, vůdci (Il Duce, Der Führer), kterému mohl být svěřen osud národa. Ať byl problém jakýkoliv, on ho mohl spravit. Ať už šlo o hrozbu vnitřní nebo vnější, to on ji mohl přemoci bez toho, aby musel vysvětlovat jak," vysvětluje.

Dle jeho názoru budou republikánští politici postaveni před volbu – buď podpoří Donalda Trumpa, nebo jejich politická kariéra skončí. „To, co si ale neuvědomují, je, že jakmile se Trump dostane k moci, nebude jim a jejich straně nic dlužen. K moci se dostane i navzdory straně, katapultován do Bílého domu masou přívrženců, kteří jsou oddaní jen jemu."

Na závěr varuje, že pokud se Trump k moci dostane, počet jeho příznivců drasticky naroste a brzy ho bude podporovat většina země. „A kdo by se mu potom bál postavit? Rozhodně ne Republikánská strana, která se mu podvolila i v době, kdy byl ještě relativně slabý. A opravdu je pravděpodobné, že se muž, jako je Donald Trump, s nekonečně větší mocí stane pokornějším, moudřejším, štědřejším a smířlivějším, než jaký je teď, jaký byl celý svůj život? Opravdu neskutečná moc ničí korupci?"