Americký světový řád u konce? Známý analytik má jasno

USA hrají vlastní ligu, ale...

Dlouhá desetiletí byla hlavním příběhem studená válka a téměř každý stát jednal v kontextu tohoto ideologického, politického a vojenského zápasu, konstatuje Zakaria. Poukazuje, že pak přišel rok 1989 a pád komunismu a na dalších 20 let se dominantním tématem stalo otevírání se světa - globalizace, státy soupeřily, aby se přetvořily v nové trhy, a západní demokratický kapitalismus se jevil jako cosi nevyhnutelného, podepřeného mocí a prestiží USA.   

Útoky z 11. září zasadily tomuto přívětivému příběhu tvrdou ránu a nějakou dobu se zdálo, že kormidlem dějin točí islámský terorismus, uvádí Zakaria. Dodává, že terorismus se však ukázal jako příliš slabá a omezená síla, aby vytvořil velký globální příběh.

"Takže, co jím je nyní?" táže se komentátor. Soudí, že největším dnešním trendem je úpadek amerického vlivu, který však nelze zaměňovat za úpadek americké moci - USA zůstávají ekonomicky a vojensky ve vlastní lize -, jde spíše o úpadek jejich touhy a schopnosti užívat tuto sílu k formování světa.

Současná Trumpova administrativa zřejmě hodlá rozložit největší úspěchy Spojených států - podobně jak přistupuje k Světové obchodní organizaci -, nebo prostě nemá zájem nastavovat globální agendu, konstatuje analytik. Připomíná, že Donald Trump bude prvním americkým prezidentem za téměř století, který zakončí první rok v úřadě, aniž by uspořádal oficiální večeři pro jinou hlavu státu.

Tomuto rozkladu americké globální vůdčí role se již jiné státy přizpůsobují, domnívá se Zakaria. Poukazuje, že německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel tento měsíc označil za nejdůležitější změnu ovlivňující nejen západní svět ústup Trumpových Spojených států z pozice spolehlivého garanta západem ovlivňovaného multilateralismu, přičemž takový posun urychluje proměnu světového řádu a zvyšuje riziko obchodních válek, závodů ve zbrojení a ozbrojených konfliktů.

To může být dle Gabrielových slov existenční problém pro Evropu, protože ta od konce druhé světové války byla americkým projektem a Spojené státy jasně chápaly své zájmy, avšak současná Trumpova administrativa vnímá starý kontinent mnohem vzdáleněji, považuje někdejší partnery za konkurenty a občas dokonce za ekonomické oponenty, uvádí Zakaria. Dodává, že podle německého ministra tak Evropa musí vzít svůj osud do vlastních rukou a odvázat se od americké zahraniční politiky.

Na tahu je Čína

V potaz je podle analytika dobré vzít také červnový projev kanadské ministryně zahraničí Chrystie Freelandové, v němž poděkovala Spojeným státům za sedm desetiletí služby mezinárodnímu systému a rázně naznačila, že pod Trumpovou administrativou americké vedení tohoto systému dospělo ke konci.  

Mezitím v říjnu pronesl čínský prezident Si Ťin-pching řeč na 19. sjezdu Komunistické strany Číny, která odrážela jeho poznání nové reality, míní Zakaria. "Čínské mezinárodní postavení roste jako nikdy předtím...ozařuje novou cestu pro další rozvojové země, aby dosáhly modernizace," cituje analytik. Dodává, že Si oznamoval novou éru, v níž se Čína posune na hlavní jeviště a více přispěje rozvoji lidstva, zatímco ve svých předchozích projevech směle naznačoval, že země se stane novým garantem světového obchodního pořádku.

Toto je tedy současný globální příběh, deklaruje komentátor. Poukazuje, že tvůrce, udržovatel a vymahač existujícího mezinárodního řádu se stahuje do sebestředné izolace a další velký stoupenec a obhájce otevřeného, pravidly řízeného světa - Evropa - není schopen jednat na světové scéně asertivně s jasnou vizí či účelem a zůstává posedlý osudem svého vlastního kontinentálního projektu.   

Mocenské vakuum zaplňuje mnoho menších neliberálních mocností - Turecko, Rusko, Írán, Saúdská Arábie, které se derou kupředu ve svých regionech, uvádí Zakaria. Doplňuje, že pouze Čína má ale reálné finanční prostředky a strategickou schopnost potenciálně definovat novou kapitolu příběhu současného věku.

"Před dekádou jsem popsal post-americký svět vzešlý nejen z úpadku Spojených států, ale i z vzestupu ostatních," píše analytik. Tvrdí, že svět je nyní zajisté pestřejší, jelikož prosperují další země, ale daná změna je dramaticky urychlována hloupým a sebepoškozujícím rozhodnutím Trumpovy administrativy rezignovat na americký globální vliv, který trvalo vybudovat přes 70 let. "Jak by prezident možná tweetoval: smutné!" uzavírá Zakaria.