Syndrom podlézání Trumpovi. Kam tečou arabské peníze?

Syndrom podlézání Trumpovi

"Vše, co dokážou, je útočit celé dny na prezidenta kvůli denním skandálům," cituje politolog republikánského senátora Teda Cruze. Připomíná, že sám Cruz v roce 2016 nazval Trumpa "patologickým lhářem", "naprostým amorálem", "narcisem na úrovni, kterou tato země neviděla" a "sériovým záletníkem".

Cruz tak možná trpí "syndromem podlézání Trumpovi", co je obvyklá nemoc mezi republikány, kteří popírají, že šéfa Bílého domu někdy kritizovali, aby si získali jeho podporu při obhajobě mandátu, tvrdí v nadsázce profesor. Soudí, že ve skutečnosti politickou svobodu v USA neohrožují prezidentovy povahové rysy, ale jeho autoritářské instinkty, které ho vedou k přesvědčení, že vražda by neměla komplikovat vztahy přátel, kteří spolu obchodují.   

Minulý týden podle odborníka ukázal, že ti, kdo se bojí Trumpových inklinací k despotismu, nejsou pomatenci ani alarmisté, jelikož prezidentova indiference v případě zabití saúdskoarabského novináře Džamála Chášukdžího byla jen chladnokrevnou snahou pomoci saúdskoarabskému korunnímu princi Mohamedovi bin Salmánovi v jeho zapírání.

CIA dospěla k závěru, že vražda nemohla proběhnout bez princova svolení, avšak Trump - který vždy vystupuje vůči faktům jdoucím proti jeho zájmům - se ani neobtěžoval přijít s vlastní alternativní teorií a ve stylu tyranů se jednoduše pokusil zasít zrno pochybností a nejistoty, konstatuje Doinne. "Možná to věděl a možná ne," cituje politolog prezidentova slova na adresu mocichtivého Salmána, kterými odmítl závěry amerických zpravodajců jako pouhé "domněnky".

"V případě Trumpa jde  vždy o peníze," pokračuje profesor. Odkazuje na slova šéfa Bílého domu, že roztržka se Saúdskou Arábií by připravila USA o zbrojní zakázky v hodnotě 110 miliard dolarů (přes 2,4 bilionu korun) a další investice za 340 miliard dolarů (téměř 7,5 bilionu korun), ačkoliv podle reportáže listu New York Times se ekonomičtí i vojenští analytici shodují na tom, že tato čísla jsou naprosto zveličená.

Prezidentovy vlastní zájmy

Trump přitom nezmínil, že má na Saúdy osobní vazby, zdůrazňuje expert. Odkazuje na zjištění novinářů deníku Washington Post, že saúdská královská rodina obchoduje s Trumpem od roku 1995 a saúdští lobbisté jen loni utratili 270 tisíc dolarů (téměř 6 milionů korun) v Trumpových hotelech ve Washingtonu a New Yorku, zatímco ten v Chicagu letos hlásí mimořádný nárůst rezervací saúdských hostů.

Strach z možnosti, že by zahraniční politici mohli plnit kapsy amerických veřejných činitelů, vedl zakladatele USA k zařazení zvláštní klausule do ústavy, která všem osobám vykonávajícím veřejné funkce ve Spojených státech zakazuje bez souhlasu Kongresu přijímat jakékoliv dary, peníze, tituly či úřady od cizích státních představitelů, vysvětluje Doinne. Připomíná, že Trump se odmítl vzdát svých firem a že zmíněná ústavní klausule nadále platí.

V ten samý den, kdy Trump projevil solidaritu s režimem zapleteným do vraždy, přinesl deník New York Times zprávu, že prezident údajně letos na jaře sdělil svému právnímu poradci Donaldu McGahnovi, že hodlá pověřit ministerstvo spravedlnosti vypracováním žaloby na Hillary Clintonovou a bývalého ředitel FBI Jamese Comeyho, poukazuje politolog. Dodává, že McGahn sice měl Trumpa od jeho záměru odradit, ale i tak považuje prezidentovu snahu přetvořit justiční systém ve zbraň proti svým politickým protivníkům za důkaz jeho autoritářských tendencí.           

Trumpovo kruté stanovisko podporující Saúdy bylo příliš i pro mnoho republikánů, konstatuje profesor s odkazem na tweet senátora Boba Corkera: "Nikdy jsem si nemyslel, že zažiju den, kdy Bílý dům bude působit jako PR firma pro korunního prince Saúdské Arábie." Republikáni sice o Trumpovi říkají různé věci, avšak když přijde na věc, berou je zpět, podobně jako zmíněný Ted Cruz, uvádí Doinne. Dodává, že strana tak dlouhodobě toleruje pochvaly, které Trump pravidelně skládá diktátorům.

Sami republikáni tedy vystupují jako Trumpova PR firma a oceňují, že prezident navrhuje daňové úlevy a jmenuje konzervativní soudce, což však nemůže vyvážit cenu, kterou USA platí za to, že opouštějí upřednostňování demokracie před diktaturou a lidských práv před barbarstvím, kritizuje odborník. Za syndrom, kterého je třeba se bát nejvíce, tak označuje popírání, neboli slepé odmítání čelit škodám, které Trump hodlá napáchat na americkém systému samosprávy a hodnot.