REPORTAŽ: New York volil Bidena. Trumpovi příznivci se k němu nehlásí

Svět je rozdělen na ty, co mají, a ty, co nemají a chtějí jim to vzít. Děti na pískovišti umí tuto soutěž vzorně předvést. Tak by se dala shrnout velká část historie boje, jehož konec si vysnili komunisté v uspořádání, kde soutěžení neexistuje, všichni mají vše a jsou tudíž šťastni. Realizace tohoto snu ale ukázala, že nakonec nikdo neměl nic. A tak se konec ideologického vývoje ukázal spíše jako vítězství liberální demokracie jakožto finální formy vládnutí, tak jak ho předpovídal Francis Fukuyama. Demokracie vyhrála téměř všude, kromě pár zemí, jejichž seznam si asi sami umíte sestavit. Pojďme ale nadšeně sledovat další svobodné demokratické klání mezi pravicí a levicí, tradičními stranami usilující o to, čí voliči budou mít více hraček na pískovišti americké vlády a společenského života.

Nate Hobson, celým jménem Nathaniel Bennett Hobson, se narodil v New York City a rád fotí. Hlavně když se musí se svým fotoaparátem dostat někam, kde je to zakázané, prostě tam, odkud jiní nefotí. Narodil se 18. října 2002, osmnácté narozeniny tak oslavil teprve před pár týdny. Díky tomu se stal oprávněným k tomu, aby hodil svůj hlas jednomu ze dvou kandidátů na post prezidenta USA. A tak se v sobotu 31. října 2020 vydal k volebnímu místu na rohu 13. ulice a Avenue A v East Village, části Manhattanu poblíž svého domova. „Dnes jsem volil. Poprvé v životě!“ raduje se Nate.

Využil možnosti předčasně volit. V New Yorku takto hlasovalo již přes milion obyvatel. Celkově v prezidentských volbách už předčasně hlasovalo víc lidí, než kolik tímto způsobem hlasovalo v roce 2016. Pondělí bylo jediným dnem, kdy se nesmí volit. Celkově se má za to, že většina demokraticky smýšlejících Američanů, tedy voličů Joea Bidena, již hodila své hlasy předčasně. Dnes, v úterý 3. listopadu 2020, budou házet své hlasy především příznivci Donalda Trumpa.

„Máma mi říkala, koho mám volit, ale nebylo to tak složité to zjistit. Přečetl jsem si hodně věcí na internetu, abych si udělal jasný obrázek toho, komu dát svůj hlas,“ říká Nate.

„Rodiče už volili. Máma říkala, že je lepší volit předčasně, protože v hlavní den voleb v úterý půjdou volit hlavně republikáni a bude tam narváno. Dnes tam nebyla žádná fronta,“ dodává Nate. Jako většina obyvatel New Yorku je Nate demokrat, nedal tedy svůj hlas jinému „born-n-raised“ Newyorčanovi, který byl narozen a vyrostl v New Yorku, současnému prezidentovi. S Natem si povídám v domě, který loni koupil jeho otec v Bronxu, v ulici Macy Place, asi míli vzdušnou čarou od rodiště Donalda Trumpa. S jeho otcem se znám už skoro 30 let, chodili jsme na stejnou školu na Manhattanu.

Abych vůbec potkal nějaké republikánské voliče, rozhodl jsem se vydat na dvě místa, takzvané bašty republikánů: Staten Island a Long Island. Nasedl jsem na trajekt z nejjižnějšího cípu ostrova Manhattan a vydal se přes newyorský záliv na ostrov Staten Island. Na trajektu jsem již vyhlížel možné republikány – mladé bílé muže. Zahlédl jsem dva, měli s sebou vozík s golfovými holemi. Bohužel. Jsou taky z Manhattanu a jedou si zahrát golf. Doporučili mi ale zajít ke kostelu St. George, tam určitě pár republikánů potkám. Good luck.

Nejprve jsem zašel k nejbližší volební místnosti, která se nachází pár bloků od přístaviště Staten Island Ferry Terminal. Nachází se v Brighton Heights Reformed Church a pokrývá kongresový obvod, který zasahuje až na jižní Manhattan. Ani zde jsem ale nepochodil. Většina voličů byla tmavé pleti, proto jsem se zeptal páru mladých bílých lidí, kteří drželi plakáty místního černošského kandidáta do kongresu, kde hledat republikánské končiny.

„To byste musel víc na jich ostrova, nebo blíže k New Jersey.“ Tam se mi ale jezdit nechce, a tak jsem s nepořízenou odešel. Abych si spravil chuť, zastavil jsem se v místní italo-americké cukrárně Rispoli Pastry Shoppe na Bay Street na kávu. Po pár zdvořilostních frázích jsem zjistil, že jsem trefil zlatou žílu.

„Víte, hledám republikánské voliče a zatím nic,“ svěřil jsem se dvěma postarším dámám italského původu. „My jsme republikáni, my volíme Trumpa,“ řekla jedna z nich hrdě. „Výborně,“ zajásal jsem.

„Mohu s Vámi udělat malý rozhovor? Jen pár vět a pár fotek.“ Paní, jejíž rodiče přišli v první polovině 20. století do Ameriky ze Sicílie, zakroutila hlavou. Ani prodavačka, krásná Italo-Američanka nechtěla, aby v médiích byla zmíněna její politická náklonnost. Situace je zde velmi vyhrocená a není vyloučené, že by se jí někdo mohl chtít později pomstít: rozbít výlohu nebo ukrást výborné cukrovinky jako cannelloni, mandlové nebo anisiové pečivo.

„Já Vám povím, proč volím Trumpa. Je jediný kandidát, kterému na této zemi záleží. Ten druhý, Joe Biden, problém s ním je, že on nebude o věcech rozhodovat. Budou za něho rozhodovat jiní.“ Dotázal jsem se, zdali myslí jeho viceprezidentskou kandidátku Kamalu Harrisovou. „Přesně tak, Biden po nějaké době řekne, že už se necítí a přenechá to jí. Jemu se nedá věřit. Je to kariérní politik, který je přes 40 let v politice. A co dokázal? Až teď chce konat?“ rozčiluje se starší paní. Prodavačka přikyvuje. Dovolí mi vyfotit ji pouze zezadu, má krásné dlouhé vlasy.

Cukrovinky mají výborné. Vydávám se zpět k trajektu, směr Manhattan. Když se usadím na lodi, vedle mne začíná být živo. Nějaké dvě hispánské ženy se začínají hádat s podsaditým černochem. On zvyšuje nepřiměřeně hlas, vše sledují kolemsedící. Podsaditý černoch v modré kombinéze, zdá se, konverzaci vyhrocuje a začíná přímo křičet, paní si odsedají. To vzbuzuje zájem trajektové obsluhy a několika policistů na lodi. Lodivod dostává pokyn vyčkat. Najednou se zvedá bílý penzista v oranžové mikině a volá na černocha, aby se uklidnil. Ten ale zvyšuje hlas a nyní už ho uklidňuje skupina pěti lidí. Penzista se nevzdává a ukazuje a volá: „On si začal, on tu zbytečně vytváří dusnou atmosféru!“

Začínají se překřikovat a policisté rozhodují, že oba musí z lodi ven. Z úst penzisty dokonce zazní rasistické nadávky. Policisté mají co dělat, aby je udrželi od sebe. Přistupuji k jednomu z policistů a říkám mu potichu, že bude lepší je oddělit, nechat jednoho vystoupit a druhého na lodi. Nezávisle na mé radě se následně rozhodují vyvést bílého penzistu zpět na pevninu, pouze jeho. Jestli ještě nebyl volit, tuším, komu dnes hodí hlas.

Na oběd jsem si zašel do své nejoblíbenější vietnamské restaurace Pho Nha Trang v ulici Baxter Street v Chinatownu, kam chodím již 30 let. Venku na ulici vybudovali posezení, aby mohli obsluhovat více zákazníků. Ještě loni zde bylo plno a člověk si musel počkat, než ho usadí. Dnes, uvnitř na místě, kde vždy sedávám, jsem v restauraci sám. Většina objednávek je "to go". Zdraví mne starý známý, pan Nguyen, který tu pracuje nejméně 15 let. Restauraci musel od března do července úplně zavřít. V té době postavili uvnitř plexisklové bariéry a počet míst k sezení klesl na polovinu. Poslední tři měsíce mají otevřeno v tomto aranžmá. Když jsem se pana Nguyena zeptal, jestli už byl volit, odpověděl, že až večer. Volební místnosti zavírají v 8 hodin večer. A koho bude volit? „Tentokrát toho správného, minule mě to nějak nevyšlo,“ říká lyšácky.

Odpoledne jsem se sešel s přáteli, kteří žijí ve Willliamsburgu v Brooklynu. Doktor Orlando Diaz je veterinář a má zde již 12 let kliniku Williamsburg Animal Clinic. Pochází z Portorika, a tak může volit. Jeho žena Alma je Švýcarka, a jelikož ještě nezískala americké občanství, volit nesmí. Ale kdyby mohla, tak by stejně jako její muž dala hlas Bidenovi.

Odjíždím z Brooklynu, demokratické bašty na Long Island, kde bydlí další kamarád, hasič ve výslužbě, který jako jediný ze svého týmu přežil pád Dvojčat Světového obchodního centra. Jmenuje se Tiernach Cassidy a žije v městě Floral Park. Slíbil, že mne vezme k volebnímu místu jeho okrsku. Vystupuji z vlaku a jdu k sjednanému místu. Auta jsou zde větší a podle zvuku mají značně silnější motory.

Setkáváme se na rohu ulic Tulip Avenue a Atlantic Avenue. Tiernach před čtyřmi lety volil Trumpa. Vlastně celý newyorský hasičský sbor se postavil za Trumpa. Letos je tomu jinak. Jeho žena, která pochází z Ekvádoru a má v rodině mnoho imigrantů, by mu to už podruhé neodpustila. Jdeme k volební místnosti, kde očekávám zástupy republikánských voličů. Místnost je skoro prázdná, tak jako ostatní v hlavní volební den.

Okolo nás právě projíždí veliký pickup se čtyřmi vlajkami připevněnými to tvaru vějíře. Dvě americké vlajky, jedna černá s profilem hlavy a písmeny POW-MIA, odkazující na válečné zajatce. Čtvrtá je zářící zlato-červená s portrétem Donalda Trumpa. Z reproduktorů řve skladba Jízda Valkýr od Richarda Wagnera z filmu o válce ve Vietnamu – Apokalypsa.

To, co se odehrává právě v Americe, bude mít dopad i na vývoj u nás. Doufejme ale, že jen to dobré. Může se totiž stát, že Amerika se bude muset přejmenovat, neboť své jméno dostala po florentském obchodníkovi a objeviteli, který sloužil španělské královské koruně - to by tolik nevadilo - a vlastnil otroky, což už je dnes hodně za hranou. Mohlo by to znamenat začátek nekonečného omlouvání a revizionismu bez konce.

Švédská vláda by třeba musela navrátit to, co nám její vojska během třicetileté války uloupila. Asijské země by musely navrátit potomky desetitisíců českých děvčat, které si odvlekly v minulých stoletích jejich loupežné bandy. Reparace jedné země vůči druhé by neměly konce. Nic ale není nemožné, a tak se někteří v Americe dopředu zásobují na možnou anarchii a občanskou válku. V New Yorku je ale zatím klid. Doufejme, že to tak zůstane i v příštích dnech. Nyní budeme sledovat sčítání a snad se dočkáme co nejdříve výsledku, ať už ve prospěch té či oné strany.