Rusko a Izrael jako spojenci? Analytik nastínil, co za přátelstvím stojí

Ať už na daný vývoj pohlížíme jakkoliv, nelze popřít, že ruský vstup do Sýrie zásadně pozměnil situaci na blízkovýchodní šachovnici. Za podpory syrského prezidenta Bašára Asada Putin založil v Sýrii několik vojenských základen a de facto vybudoval rusko-šíitskou osu, konstatoval autor v úvodu svého komentáře a v té souvislosti poukázal na to, že analytici  až překvapivě často opomíjejí Izrael a jeho pohled na daný vývoj.

"Historie izraelsko-ruských vztahů je přitom přinejmenším komplikovaná. Sovětský svaz podpořil vznik Izraele v roce 1948, pak se nicméně naklonil k arabskému světu a během šestidenní války v roce 1967 i v průběhu jomkipurské války dokonce hrozil napadnutím Izraele," shrnul Josh Cohen a dodal, že po nástupu Putina se vzájemné vztahy výrazně zlepšily.

Putin se mimo jiné v roce 2005 stal prvním ruským prezidentem, který Izrael osobně navštívil. Izrael a Rusko pojí také společný strach z terorismu a v létě  2014 byl Putin jedním z mála světových vůdců, kteří podpořili Izraelskou operaci Ochranné ostří.

I navzdory těmto skutečnostem současné ruské jednání vzbuzuje u izraelských představitelů nebývalé obavy. S tím pak souvisí skutečnost, že Rusko disponuje na Blízkém východě značným vlivem, domnívá se Cohen  a uvádí hned několik důvodů, kvůli kterým je pro Izrael klíčové udržovat s Kremlem dobré vztahy.

Ačkoliv zástupci Izraele zůstávají odhodláni i nadále se vyhýbat vlastní účasti v syrské válce. Existuje zde jedna věc, kterou Izrael za žádných okolností nechce dopustit. Jedná se o transfer pokročilých zbraní z Íránu nebo Sýrie do rukou Hizballáhu, který pro Izrael představuje úhlavního nepřítele.

Ruské dodávky pokročilých systémů země-vzduch S-400 Sýrii proto pochopitelně vzbuzují u Izraele vážné obavy. Z toho důvodu je podle Cohena nejvyšším zájmem Izraele udržovat s Ruskem co možná nejlepší vztahy, aby nedošlo k tomu, že S-400 budou zasahovat izraelské letouny. 

Psali jsme:

Západ vítá naplnění dohody s Íránem, Izrael protestuje Mein Kampf zůstává v Izraeli tabu, i po vypršení autorských práv  

Výsledkem těchto obav a snah zabránit tomuto scénáři předejít, se podle Cohena stala Netanyahuova návštěva Moskvy, k níž došlo nedlouho po ruském vstupu do syrské občanské války. Následoval další rozhovor v Paříži během klimatické konference.

O pár týdnů později se nicméně objevily zprávy, že Rusko údajně převádí zbraně přímo na Hizballáh, který Moskva považuje za účinnější protipovstaleckou bojovou sílu než syrskou armádu.

V případě, že  se  tato dosud nejasná informace potvrdí, vyvstanou dvě naprosto zásadní otázky: Jaký typ zbraní Rusko Hizballáhu dodává, a zda by mu umožnilo, aby tyto zbraně použil proti Izraeli. Ať už je to jakkoliv, Netanjahu podle Cohena nemá na vybranou, a je pro něj klíčové udržovat s Putinem nadstandardní vztahy.

Podobně Izraeli dělá starosti také ruské posilování vztahů s Íránem a zbraňové dodávky i jemu. V neposlední řadě autor poukázal také na zhruba 200 tisíc Židů žijících v Rusku. Ačkoliv je Putinův postoj vůči této menšině vstřícný, vzhledem k historii antisemitismu v Rusku izraelští politici jistě pochopili, že vážné narušení vztahů s Moskvou by mohlo být doprovázeno perzekucí této skupiny lidí.

V závěru svého komentáře Josh Cohen konstatuje, že současná podoba izraelské politiky vůči Rusku odráží výše zmíněné obavy. O čemž svědčí například izraelská neochota odsoudit ruskou anexi Krymu a postup na Ukrajině.