Západ sedl na lep íránskému duchovnímu, zuří analytik Pentagonu

Popírání a iluze

"Jistě, hospodářské křídlo Sboru islámských revolučních gard - Chatám al-Anbija - mohlo svírat íránskou ekonomiku, ale Obama a Kerry věřili, že jak íránský prezident Hasan Rúhání, tak ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf chtějí udělat správnou věc," píše blízkovýchodní analytik. To podle něj nicméně vždy bylo pouhou fantazií přiživovanou chabou představivostí, naivitou a egem.

Popírání je nicméně mocná medicína, deklaruje Rubin. "Ti, kteří absolvovali školu Obamovy administrativy, její hlásné trouby propojené se sítí novinářů, žvanilové a teoretizující technokratické organizace dosud trvají na tom, že v sázce na Rúháního měli pravdu," tvrdě kritizuje odborník.

Danou iluzi lze podle experta udržovat tak dlouho jen za předpokladu, že ignorujeme vše, co íránský prezident, bývalý islámský duchovní, říká a dělá. "Běda, velmi vzdálen reformátorovi usilujícímu zotavení íránské ekonomiky, Rúhání ve svých vlastních projevech ukazuje, že jeho prvořadou prioritou je posílit íránskou vojenskou sílu," varuje Rubin.

To by nemělo být žádným překvapením, jelikož již v letech 1998-2005 Evropská unie koneckonců zdvojnásobila svou obchodní výměnu s Íránem a cena ropy vzrostal pětinásobně, připomíná analytik. Podotýká, že to byl Rúhání, kdo z pozice tajemníka íránské Nejvyšší národní bezpečnostní rády investoval zhruba 70 procent takto získané tvrdé měny do tajného jaderného programu a vývoje balistických raket.

Během řeči v Mašhadu dne 9. února 2005 si Rúhání zase pochvaloval, že se mu podařilo úspěšně získat souhlas Západu s dialogem, načež mu Írán zasadí definitivní úder, poukazuje Rubin.

Běžní Íránci na posledním místě

Krátce před uzavřením jaderné dohody s Íránem, se Rubin na filadelfském sjednání Rady pro světové záležitosti setkal s americkým diplomatem Thomase Pickeringem. "To bylo tehdy, nyní to je takto," cituje analytik jeho slova, kterými jednoduše odbyl obavy ohledně Rúháního minulosti.

Mohlo se jednat o užitečnou strategii, když fakta začala naznačovat, že je na místě cynismus, tvrdí expert. Pokládá nicméně otázku, co tedy Rúhání tvrdí nyní. Odkazuje přitom na jeho projev při nedávných oslavách dne íránské armády 18. dubna, ve kterém prezident za aplausu vychvaloval své dosavadní úspěchy, přičemž mezi ně zařadil i nárůst íránského vojenského rozpočtu o 145 procent od doby, kdy se jeho vláda ujala moci.

"Takže muž, do kterého Obamova administrativa vkládala své naděje, si vybral nasměrování peněz nikoliv do programu ve prospěch běžných Íránců, ale raději do pokladnic íránské armády a Sboru islámských revolučních gard," deklaruje odborník.

Obama a Kerry si mohli skutečně myslet, že sázka na Rúháního stála za to, připouští Rubin. Zároveň však kritizuje, že oba politici nikdy nepochopili, že íránský prezident hrál zcela jinou hru. V té mu pak v žádném případě nešlo o zlepšení vztahů Teheránu se Západem či zmírnění těžkostí, kterým čelí běžné íránské obyvatelstvo, uzavírá expert.