Lidé v šoku. Memoáry sériového vraha jsou na internetu

Dennis Nilsen pracoval jako státní a později jako policejní úředník. Mezi roky 1978 - 1983 zavraždil šest mladých mužů a další dva se zabít pokusil, za což dostal doživotí. Předpokládá se ovšem, že obětí mohlo být daleko víc, pravděpodobně patnáct, Nilsen si ale prý nemohl vzpomenout na jejich jména.

První obětí se stal 14letý chlapec, který se vracel z rockového koncertu. Nilsen lákal do svého bytu v severním Londýně hlavně homosexuální muže a bezdomovce. Nabídl jim jídlo, alkohol a nocleh. Pak je uškrtil nebo utopil. Mrtvoly někdy položil k sobě do postele, aby mu dělaly společnost. Některým uřezal končetiny, nacpal je do pytlů a schoval pod parketami nebo ve skříni. Některé části těl rozdrtil na prášek a ten pak dal do dózy na čaj.

V roce 1996 Nilsen sepsal memoáry „Nilsen: Historie utápějícího se muže". Rukopis tehdy vynesl z vězení advokát, jejich publikování bylo ale zakázáno. V roce 2003 dal Nilsen kauzu k Nejvyššímu soudu v Londýně s tím, že kniha je jeho majetkem a že výtěžek z prodeje věnuje na charitu. Soud nevyhověl. Následovala stížnost k Soudu pro lidská práva. Nilsen argumentoval, že by jeho kniha mohla rozvířit větší akademickou a lékařkou debatu. Neuspěl.

Psychiatr David Wilson, který kdysi pracoval i jako ředitel věznice, dostal dva díly Nilsenovy knihy do ruky. Přečetl si je a zničil. Podle jeho slov šlo o pornografii. "Nilsen je narcista, který se dožaduje pozornosti. Jeho kniha těžko povede k nějaké hlubší debatě," míní Wilson.

Bohužel nyní se několi kapitol objevilo na internetu a nikdo netuší, kdo je tam umístil. Vězni sice mají přístup k internetu, ale jen v odůvodněných případech a navíc jsou u počítače pod dozorem. Ve zveřejněných částech se Nilsen snaží vraždy cynicky obhájit těžkým dětstvím a smrtí dědečka. Doktor Wilson podotýká, že zveřejnění knihy bude zajisté šokem pro rodiny obětí. Očekává se, že se každým dnem na internetu objeví další části knihy a nikdo tomu nemůže zabránit.