Záhada otrokyň z Londýna: Proč neutekly, nechápe policie

Oba partneři podle deníku založili komunistické společenství v roce 1974 a získávali do něj ženy z podobně laděných komunit. Do hlav jim vštěpovali ideologii čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga.

Patrně prostřednictvím politické ideologie získali nyní devětašedesátiletou ženu z Malajsie a o 12 let mladší Irku, které zadržovali tři desítky let. Spolu s nimi policie koncem října osvobodila třicetiletou Britku.

Komunistická organizace v 70. letech publikovala protirežimní tiskoviny a vyzývala k útokům na celý západní politický systém. Její činnost policie ukončila zátahem v roce 1978, po němž skončil pár ve vězení. Po návratu na svobodu podle policie ve svém náboru do komunity pokračoval, než se postupně komunita rozpadla a s dvojicí zůstaly na společné adrese žít tři ženy.

Proč ji jako ostatní nedokázaly opustit, zůstává zatím pro vyšetřovatele otázkou. Ve společném bytě nebyly ženy nijak fyzicky omezeny. "Domníváme se, že v životě obětí hrálo určující roli emocionální a fyzické zneužívání," řekl policejní velitel Steve Rodhouse.

Češi a Slovácí jsou oblíbenou kořistí

Češi a Slováci patří v Británii mezi deset nejčastějších národů, které jsou obětí obchodu s lidmi. Tato nebezpečná forma mezinárodního zločinu je v Británii na vzestupu a Východoevropané představují žádané zboží.

„Kdyby to šlo, hned jedu nazpět domů, ale je to 2000 kilometrů. Třináct dní jsme spali na zemi, někomu dali nafukovačku, někomu jen deku. A kdo šel na noční, ten si lehl, střídali jsme se," popisuje pro rozhlas.cz 46letý zedník Miloš z Trnavy podmínky, za kterých musel v Británii žít.

„České oběti obchodování s lidmi jsou skoro výlučně dospělí muži. Musejí otrocky pracovat a podle našich zjištění končí buď v potravinářských závodech anebo v továrnách," vysvětluje Jantine Werdmüllerová von Ellg z nadnárodní organizace Stop the Traffik. Ta se snaží o prevenci proti modernímu otrokářství.

„Na začátku je často příslib zaměstnání. Oběti najdou reklamu v novinách, někde ve výloze nebo na internetu," uvádí Jantine a přidává zajímavý poznatek. Lidé často „naletí" někomu, komu důvěřují a koho dobře znají.

„V okamžiku, kdy lidé dorazí do Británie, jim obvykle seberou doklady. Místo slibované pěkné mzdy buď nedostanou vůbec nic, nebo něco dostanou zaplaceno, ale o většinu peněz stejně přijdou. Najednou totiž musejí za všechno platit, za dopravu, za ubytování a podobně," popisuje Jantine způsoby zacházení s otroky.