Pacient dostal v nemocnici záchvat šílenství, policie ho zastřelila

"(Zastřelený muž) dostal cosi jako záchvat šílenství," prohlásil před kamerou mluvčí policejního velitelství v Katovicích Andrzej Gąska a vylíčil, že dotyčný si po operačním zákroku vytrhl kapačky, vyběhl z pokoje a rozbíjel okna. Poté, co se zmocnil v kuchyni dvou nožů, zdravotníci povolali policejní hlídku, aby zasáhla. "Byl v amoku, nereagoval na žádné donucovací prostředky," řekl policista Tomasz Gogolin.

Podle policejní verze hlídka šla po stopách od krve, až narazila na muže (56), který se schovával ve sklepě. Po výzvě, aby se vzdal, naopak na policisty zaútočil. Jeden z policistů jej nejprve střelil do nohy, muži vypadl z ruky jeden nůž, s druhým se však na policisty znovu vrhl, a tak zazněl druhý výstřel, po kterém pacient padl na zem.

Na operační sál byl přivezen ještě při vědomí, lékařům se však život pacienta nepodařilo zachránit. Tragický incident se vyšetřuje.

Amok je náhlá psychická porucha, v níž postižený bez rozmyslu a výběru napadá a ničí své okolí. Příčinou mohou být některé infekční nemoci, vyčerpání nebo psychogenní vlivy. Termín, obvyklý v malajském názvosloví; se v evropské psychopatologii nepoužívá.

Někteří psychologové, ale i filosofové soudí, že agrese je lidskému druhu vrozená, že to je jeden ze základních instinktů. Bez agresivního chování by člověk v minulosti nepřežil, jevil by se jako slabší a byl by zničen těmi silnějšími. Agrese a útočné chování jsou spojovány s mobilizací fyzických i psychických sil, které činí člověka cílevědomějším, rozhodnějším a tedy vlastně v mnohém ohledu schopnějším. Jiní se domnívají, že agresivní chování je naučené, získané během vývoje lidské osobnosti: Vycházejí z toho, že dítě prožívalo velmi silné nepříjemné citové zážitky, jež ho naplnily touhou po odvetě, kterou si v dětství nemůže dovolit, zato si ji plně vynahrazuje během dospívání a v dospělosti.

S agresivním chováním se setkáváme prakticky denně a v nekonečné řadě situací. Útočnost druhých špatně snášíme, obáváme se jí, odsuzujeme ji, je nám nepříjemné, když musíme útočníkovi ustupovat. Říká se, že vývoj lidské kultury a kultivovanosti je úzce spjat s ovládáním vlastní agrese a omezováním agrese u druhých. Obecně je tedy agrese hodnocena jako cosi negativnhio, i když ji lze v určitých situacích použít velmi konstruktivně.