Uprchlice před Chorvaty je dnes v Záhřebu poslankyní, promluvila o operaci "Bouře"

Ve dnech, kdy si Chorvaté připomínají 25. výročí operace Bouře, při které Záhřeb dobyl většinu území separatistické Republiky srbská Krajina, představila svým kolegům pohled malé dívky, která tehdy musela utéci z domova. Píše to list Jutarnji.hr.

"V těchto dnech všichni mluví o Bouři, bez ohledu na to, co o ní vědí. Bez ohledu na to, zda ji prožili na vlastní kůži, nebo zda ji jen sledovali z dálky," začala svůj projev Šimpragaová. "Ve mně se ale každý rok touto dobou znovu probouzí dítě. Vybavují se mi vzpomínky malé holčičky z uprchlické kolony. Onoho 4. srpna 1995, kdy mi bylo přesně osm let, i nebe změnilo barvu. Bylo dusno a špatně se dýchalo. S batohem žačky druhé třídy jsem se připravovala na cestu, o které nikdo nevěděl, kam nás zavede," pokračovala mladá poslankyně.

V jejím případě vedla z Knihu (centra samozvané srbské republiky) přes bosenskosrbskou Banja Luku až do Srbska, bez zastávky nebo času na oddych. "Kolona byla dlouhá, všude kolem se ozýval zvuk traktorových motorů a pláč. S rodinou jsem se podělila o poslední kousky chleba, jehož vůně se mi stále vracela," vzpomínala v projevu politička, kterou chtěly úřady nejprve s celou rodinou poslat do jihosrbského Niše, nakonec ale směli zůstat u příbuzných v Bělehradě.

"Tehdy jsem náhle dospěla. Za tu jednou noc," řekla Šimpragaová, jejíž rodina se jako jedna z mála vrátila do rodného kraje, a to už v roce 1999. "Zase jsme byli na své půdě, u naší řeky, mezi našimi lidmi... Věděla jsem, že také moji chorvatští vrstevníci zažili utrpení, strach. I oni museli odejít ze svých domovů. Ale stejně dobře jsem věděla, že se jednoho dne musíme setkat za jedním stolem a domluvit se, aby už nikdo nikdy žádnému dítěti neukradl dětství a právo na štěstí," prohlásila ve svém emotivním projevu.

Jako dospívající dívka pozorovala rodiče, jak každý den těžce pracují na poli a snaží se dobře vychovat své děti. Uvědomila si, že v konfliktech vždycky nejvíc trpí obyčejní lidé a že je nejdůležitější být hlavně člověk, ne jenom Chorvat nebo Srb.

"Ta holčička z uprchlické kolony nezapomíná na minulost. Učila se z ní. Ale vždycky pro ni byla důležitější budoucnost, a tak by to měli mít všichni. Dnes, o 25 let později, stojí ta holčička před vámi. A má jen jedno přání: pojďme budovat svobodnou společnost, pojďme budovat společnou budoucnost," vyzvala Šimpragaová na závěr emocemi nabitého projevu své kolegy poslance, kteří reagovali mohutným potleskem.