21. století na východní Ukrajině: Z desítek tisíc lidí jsou bezdomovci a žebráci

"Máme jen jeden problém - válku. Nezničila jen naše domovy, ale celý život. Nemůžeš normálně žít, jen chodíš s nataženou rukou. To je 21. století," zlobí se na všechny válečníky Alexandra, která s dvěma dcerami skončila v útulku pro "vnitřní přesídlence" v přístavním městě Mariupol na jihovýchodě Ukrajiny.

Celý život pracovala jako zdravotní sestra, ale v Mariupolu se nemůže uchytit: místní zaměstnavatelé prý o uprchlíky z Doněcka nemají zájem, protože se bojí, že za chvíli půjdou zase dál. A tak se po 20 letech práce cítí jako žebrák.

Někdejší námořnická ubytovna praská ve švech, přichází však další uprchlík, čtyřicátník Jura z Luhanska, který nemá kde hlavu složit. Alexandra si otře slzy a jako zdejší vedoucí buší na zamčené dveře, dokud se neotevřou: vystrašená žena za nimi se dozvídá, že bude mít v pokoji dalšího nocležníka, než se uvolní místo mezi chlapy.

"Při bombardování nás málem trefili. Všechno lítalo do povětří, hořelo. Utekli jsme raději sem," líčí svůj příběh stařenka Oxana (87), která žije v jedné místnosti i se svým synem (50). Ten se do opuštěného domova v Doněcku zase podíval, aby na zahrádce vykopal a přivezl skoro zmrzlou mrkev a řepu.

Stejný příběh o střelbě a útěku vyprávějí i další. "Potřebuji pomoci, hlavně kočárek a výbavičku. Z domova jsme vzali jen to, co jsme stihli popadnout," říká třicátnice Káťa, čekající další přírůstek do rodiny.

Zdroj: YouTube

Podle pracovníků Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je v Mariupolu na 30 tisíc běženců, z čehož jen zhruba polovina se zaregistrovala u úřadů. "Snažíme se poskytovat pomoc hlavně osamělým matkám, rodinám s mnoha dětmi, seniorům, nemajetným rodinám či invalidům," říká Anatolij Ščerbin a vypočítává, že jde o potraviny, hygienické potřeby, zimní oblečení, teplou obuv a teď se chystá jednorázová peněžní výpomoc.

"Pomůže nám to, protože zimní věci jsou drahé a toto jsou kvalitní věci," říká Aňa (29) z Doněcka, která si do distribučního centra pomoci přišla pro bundu a boty pro tříletou dceru. V Mariupolu si našla ubytování u příbuzných, školku pro dceru i práci pro sebe - ale plat prodavačky ani zdaleka neodpovídá dřívějším výdělkům manažerky. "Peníze nám při nynějších cenách na nic nestačí," říká.

Na druhé straně frontové linie, u proruskými separatistů, je situace uprchlíků prý ještě horší. Igor Jacko z mariupolského štábu UNHCR vykládá, že stovky lidí například přežívají v nynějších mrazech v někdejším letním táboře Sedovo u Novoazovska. Ještě se nepodařilo dojednat, aby UNHCR mohl působit i v povstaleckých oblastech, a tak pro zimní pomoc musejí jezdit sami utečenci. Přesněji uprchlice, protože přes frontu si troufají jezdit často jen ženy.