Další hrozba pro Kyjev? V Zakarpatsku se vznáší přízrak separatismu

Jak napsal ukrajinský časopis Reporter.Vesti, životaschopnost tohoto klanového uspořádání v srdci Evropy živí historické i mentální zvláštnosti regionu a jeho obyvatel, jakož i zvláštní hospodářský model oblasti, která jako žádná jiná na Ukrajině je vystavena působení sousedních států. Budapešť si zahrává s maďarskou menšinou. Pravidelně se nastoluje téma rusínské autonomie, ve které Moskva vidí příležitost pro svou politiku. Místní elity nedovolují těmto jiskrám přerůst v požár, ale ani je nenechají uhasnout.

Balohové představují pro Kyjev nepohodlného partnera, se kterým se uzavírají obchody, kompromisy a ústupky. Tak tomu bylo za prezidentů Kučmy, Juščenka a Janukovyče a nic se nezměnilo ani za Porošenka. I novému gubernátorovi se připisují těsné styky s nejproslulejší místní rodinou. Říká se, že Porošenko potřeboval před volbami podporu, kterou mu tam nemohl zajistit nikdo jiný než Baloha. Ten veřejně podpořil Blok Petra Porošenka, který pak v oblasti získal první místo.

Zakarpatská oblast už byla součástí Velkomoravské říše, Haličského knížectví, Uherského království, Sedmihradska, Rakousko-Uherska, Československa i Sovětského svazu. Vládci se měnili tak často, že se u lidí vyvinula imunita vůči změnám.

Z Užhorodu se do Budapešti autem jede tři hodiny, do Kyjeva více než deset. I do Lvova je odtud dál než do Maďarska. "Jedu na Ukrajinu," říkají místní při cestách na východ. Lidi tam jezdí v autech se slovenskými značkami, pracují ve škole či nemocnici za ukrajinské peníze, dostávají maďarské penze, vydělat si jezdí do Česka a v neděli jdou do kostela, spadajícího pod moskevský patriarchát. V rámci Ukrajiny se cítí pohodlně, dokud se Ukrajina neplete do jejich věcí, kromě vyplácení penzí a stipendií. Vládě se tam říká "ano", ale hned se na ni zapomíná. Říká se, že Zakarpatsko hraničí s pěti státy: Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem - a Ukrajinou.

Hranice je tady způsob, jak nepřeplácet za oblečení, elektroniku, auta. Ale přestěhovat se do Evropy nikdo nechce, protože tam by nemohli podnikat tak, jak jsou zvyklí. Tam platí cizí systém, ve kterém se musí platit daně, splácet úvěry, život je tam dražší a taky chybějí příbuzní, kteří pomáhají vyřešit všechny problémy.

"Místní se nemohou identifikovat ani s Ukrajinou, ani s Evropou. Jsou na křižovatce západní a byzantské civilizace," tvrdí profesor sociologie Alexandr Pelin z Užhorodské univerzity. A Balohové podle něj úspěšně využívají stereotypy místní populace, pro kterou je rodina nejvyšší hodnotou a stabilita největším blahem. Ostatní národy odtud odjely, nových příchozích je také velice málo a jen těžko se tam uchytí. Rodina tam není jen krevní pouto, ale sociální výtah. Faktor styků tam vždy hrál větší roli než faktor peněz, jakkoli zámožní lidé tam nebudí závist, ale úctu. Patřit k "svým" je nadřazeno všem dalším zásluhám. Venkov vždy bývá konzervativní, ale zdejší kraj je jediný na Ukrajině, kde podíl městského obyvatelstva je nejenže nejnižší, ale ještě se neustále snižuje.

Průmyslové podniky tam skoro nejsou: Flextronics v Mukačevu a výroba rakouských lyží Fischer tamtéž a montovna aut Eurocar u Užhorodu. Pracovní síla je tam laciná, výplaty činí zpravidla 100 až 200 eur (2760-5520 Kč).

Ostatní byznys je zpola či zcela nelegální: kácení lesů, pálení lihovin a samozřejmě pašování. Všeho a všude. Když se hřivna hroutila a lidé sháněli valuty, studenti jezdili do Maďarska a na Slovensko vybrat si peníze z tamních bankomatů - a doma je se ziskem prodávali. Nejdůležitější je ale pašování cigaret. To už ani není byznys, ale způsob života.

Nezaměstnanost je pod Karpaty naprostá, a to historicky. Aby se oblast integrovala do sovětského systému, stavěli tam velké závody, které samozřejmě s rozpadem SSSR zkrachovaly. Pro místní to tragédie nebyla. Vždy věděli, jak a kde si vydělat. Jeden dělá v Česku, druhý v Rusku. Ale ani jeden nehledá práci na Ukrajině.

Nepsaná dohoda, že "Ukrajina se nevměšuje" a "Zakarpatsko nejde jinam", se ale v kritické chvíli může porušit. Za zdánlivou nehybností se skrývají hluboké rozpory, jejichž propuknutí zatím brání stabilní přísun peněz z Kyjeva. Ekonomická krize a možný finanční krach bezpochyby neposílí proukrajinské nálady.

Proto by Ukrajina měla tomuto kraji věnovat pozornost a připoutat si jej nejen politikou nevměšování, ale i mentální a hospodářskou integrací. Jen tak zmizí z pořadu dne otázka, zda je tato oblast za Karpaty, anebo pod Karpaty.