Ukrajinské děti z Doněcka tráví svůj čas v podzemí

Podle nedávného odhadu Dětského fondu OSN (UNICEF) jich jen v Doněcku pravidelně hledá útočiště v krytech více než tisícovka. Už deset měsíců, co trvají boje mezi ukrajinskými jednotkami a proruskými separatisty, rozhoduje o životě dětí bombardování.

Většina dětí, pokud je to možné, žije ve svých domech. "Když začne ostřelování, běžíme do krytu. Teď tady jsme už více než deset dní," vysvětluje babička desetiletého Arťoma Ljudmila Tarasovová. Je poledne a chlapec leží na lůžku v krytu nedaleko doněckého letiště. Oči má upřeny na počítač a hraje hru spočívající v tom, že je třeba najít předměty skryté v hradě.

"Moje nejoblíbenější hry jsou ale ty s auty," svěřuje se. "Někdy jdu ven, abych se trochu nadýchal čerstvého vzduchu, ale nemůžu si tam moc hrát," dodává trpce.

V tomto krytu ze sovětských dob je čtyřicítka dospělých včetně tří dětí na ploše deseti metrů čtverečních. Chrání je tlusté betonové zdi a mohutné kovové dveře. "Téměř všichni mí kamarádi odešli. Jsou v Rusku," říká chlapec monotónním hlasem. Mezi lůžky si hraje na schovávanou se šestiletými dvojčaty Sofií a Radou.

Někdy si také kreslí. "Maluju auta, logo Šachtaru Doněck (místní fotbalový klub), lidi, přírodu," svěřuje se. Na zdi jsou ale jen kresby tanků, kanonů a minometů.

Sofia si také ráda kreslí, zvláště koně. Když se střelba uklidní, vrací se do svého domova jen několik metrů od krytu, kam chodí každý den. Soustřeďuje se na malování a pozvedne oči jedině tehdy, když její babička zanotuje hymnu "Doněcké lidové republiky" či píseň oslavující ruského prezidenta Vladimira Putina.

"Až budu velká, chci být malířkou," šeptá. Arťom by se zase rád podíval do světa. "Když bude válka pokračovat, samozřejmě budu chtít do Ruska. Jinak bych se rád podíval do Londýna, kde se všude člověk může volně procházet," říká.