Smutné dopisy pilotky Savčenkové: Mám jediného přítele, je to...

Drahý čtenáři,

"Budu ti říkal příteli...

A nevím jak ani nemám čas to vysvětlit, ale budu ti psát jako příteli...

Možná máš stále trochu času na čtení."

Nadija Savčenková.

Nikdy jsem nechtěla být spisovatelkou ani napsat knihu, bez ohledu na to, jak těžce se mě jistí lidé pokoušeli přesvědčit. Prožitý život nemůže být popsán či sepsán a nikdo další to ani nepotřebuje - kromě osoby, která to píše...

Ve vězení jsem četla knihu, která tvrdí, že člověk začne psát knihu o svém životě, pouze pokud je tlačen na okraj; k bodu, v němž je připraven zastřelit se, ale nemá koule na to udělat to...A já jsem se k tomuto bodu nedostala! Pokud bych tam byla, nepochybně bych se raději zastřelila...  

"Ale přemýšlím, kolik dlouhých a únavných otázek budu muset odpovědět, pokud toto přežiju a vrátím se na svobodu. Takže si říkám: Nebylo by lepší sepsat to vše najednou, když mám čas, než to posléze stokrát opakovat? Je na čase, abych se dala do práce! Jsem již tři měsíce ze mimo službu jako členka parlamentu. Všichni Ukrajinci, kteří ve mě vložili svou důvěru svým hlasem čekají na nějakou akci! Takže jsem se rozhodla, že papír bude popsán ve vězení ale v parlamentu! Mám zde hodně času...    

Říká se, že rok ve vězení je dost na to, aby ze sebe dostal všechno to psaní, ať už to je poezie, či próza...

Opravdu jsem nikdy nemyslela, že se uchýlím k tak otřepaným frázím! Ale zatím jsem zde rok nebyla, díkybohu! A doufám, že nebudu! Nepotřebuju být poklidná a smířená! Je čas to zlomit! Je zde hodně práce, kterou je třeba udělat! Takže nyní budu psát. Papír snese vše.

Dopis mé sestře z vězení

Když mě sem šoupli, okamžitě jsem začala čistit celu a když jsem spatřila pavouka, šla jsem po něm, abych ho zabila. Pak jsem si říkala, co to vlastně dělám? Je to teď můj jediný přítel, živoucí bytost. Poté se mnou ten pavouk žije a občas vyleze na stůl, když večeřím, a udělá si procházku. Je zajímavé ho sledovat. Je skutečně malinký. Zdá se mi, že bys zřejmě nebyla ráda za souseda, jako je on, ale pro mě je i ta malá věc zdrojem radosti. Vypadá to, že jsem měla moment inspirace, když jsem tohle psala. Doufám, že budeš mít čas si to přečíst. Většinou mám jen málo času na čtení tvých dopisů a bohužel nemám dovoleno brát si je zpět do své cely.   

Druhý dopis mé sestře z vězení

Uplynul týden. Právníci by měli dorazit brzy. Celý den pršelo. Konečně! To horko mě skutečně dostalo. Ráno jsem se procházela po dvoře, který má betonové zdi, je vyasfaltovaný a strop má ze železných drátů a pletiva. Dovnitř vletěl pták. Byl malý, jako vrabec, ale s malým zobákem. Nějaký čas tam pobyl, ačkoliv ne moc dlouho. Možná se vrátí. Bylo to poprvé, kdy přiletěl pták. Nyní mám krom pavouka dalšího přítele. Budou mě zde držet další dva měsíce, bastardi!

Třetí dopis mé sestře z vězení

Jsem tady celou věčnost světa! Ale ten čas jsem dříve trávila s tebou - to mi skutečně chybí. Moji milí právníci se moc dlouho nezdrží, když přijdou a je vždy příliš mnoho práce k vyřízení, tolik dopisů k přečtení, že nemám čas ti adekvátně odpovědět. Připravuju si koncepty dopředu, jako tento, ale jak čas plyne, stávají se nerelevantními a navíc v každém z nich musím mluvit v oklikách, tak, aby tomu nikdo krom nás nerozuměl...Co mě nyní nejvíc trápí, je to, že nemáš žádné peníze.    

Čtvrtý dopis mé sestře z vězení

Moc mě mrzí, že jsi musela nechat architektury. Nyní je vše ničeno, ale později bude třeba znovu to postavit. Pevně věřím, že budeš mít brzy dost příležitostí stavět mosty: Most ukrajinských nacionalistů v Luhansku a Most Pravého sektoru v Doněcku.  

Trochu ti závidím. Získáváš ohromnou životní zkušenost, zatímco já, imaginární hrdina, trávím půl roku ve vězení - a v samovazbě. Kdybych byla v cele s jinými lidmi, mohla bych alespoň pochytit nějaká vězeňská moudra. Ale co nás nezabije, to nás posílí! Každý z nás to jednou zjistí, takže nakonec budeme spolu neporazitelní!  

Pátý dopis mé sestře z vězení

Když jsem psala výzvu, aby mi lidé neposílali peníze, ale podpořili mě duchovně, nemyslela jsem na tebe - protože jsem si myslela, že máš stále práci. Chtěla jsem abys věděla, že nemusíš pracovat tak tvrdě na mém propuštění. Ďábel mě nedostane! Ale možná máš pravdu; pokud bych byla na tvém místě, dělala bych si hrozné starosti a dělala bych vše, co by bylo v mých silách.