Jaký je život na Donbasu? Neteče voda, nefungují benzínky, lidé vaří na ohni

Odpověď je jednoznačná – nedošlo. Oblasti, které okupují proruští separatisté, totiž nemají dostatek prostředků. Rusko finančně těmto tzv. republikám nepomáhá, a tak si musejí hledat podporu jinde.

V oblastech nefungují výrobní procesy, a tak nejsou pracovní místa. Kvůli vysoké nezaměstnanosti nemohou tyto útvary vybrat mnoho prostředků na fungování státu. Tím pádem nezbývá příliš peněz ani pro důchodce, ani pro státní zaměstnance.

Tento začarovaný kruh má za následek nedostatek produktů a služeb. To se týká především pohonných hmot, což potvrzuje Myroslav Ťamuščyj, důchodce žijící ve městě Torez poblíž Doněcka. „Na trase z Doněcku do Luhansku není jediná benzínová pumpa, který by měla otevřeno,“ říká.

Problémy jsou i s dodávkami elektřiny. „Elektrárny posílají do sítě takový proud, který ničí elektrospotřebiče,“ potvrzuje Ťamuščyj. „Kvůli tomu si například lidé vaří jídlo na ohni, potraviny, které mají v lednici, se jim kazí.“

Dodávky vody se rovněž začaly omezovat, a to především v Doněcké oblasti. V Kramatorsku voda teče jen v určitou denní dobu. To se obyvatelům nelíbí. „Proč bychom měli trpět, když za vodu platíme? S tímto krokem v žádném případě nesouhlasím,“ zlobí se důchodkyně Nina Vladimirovna.

Deficit vody však není problémem jen jednoho města. „Není to jen naše město, kde není dostatek vody. Trpí všechna města,“ říká ředitel Kramatorských vodních kanalizací Oleksandr Spilčak.

Ne všichni obyvatelé okupované oblasti zůstali ve svých domovech. Svědčí o tom byty i domy zející prázdnotou. Tato stavení následně chátrají, neboť se o ně nikdo nestará. Vláda v LNR se rozhodla tyto byty zabavit, což se nelíbí psychologovi z Luhansku Petrovi Ivanovovi.

„Lidé, kteří nám tu vládnou, ani netuší, které byty jsou prázdné a neobydlené a které ne. Navíc je to nesmysl, vždyť i lidé, kteří Luhanskou oblast opustili, stále platí místní poplatky za služby,“ tvrdí. „Vlastníci domů a bytů jsou navíc v nejistotě, co bude, až se vrátí. Dobře si totiž uvědomují, že cena jejich nemovitostí musela prudce klesnout,“ dodává.

Potraviny příliš nezdražily, přesto na místních tržištích utratí téměř celé měsíční výplaty obyvatel. „Utratím skoro všechno, a to hodně šetřím. Rybu kupuji jen výjimečně, maso jednou za měsíc. Za jídlo dám prakticky celou výplatu, pokud do ní nepočítám poplatky za služby, plyn a elektřinu,“ řekl pro Rádio Svobodná Evropa jeden z obyvatel Doněcka.

Existují však i výjimky, které problémy s penězi nemají. „Za potraviny utratím jen třetinu výplaty, s penězi problémy nemám,“ sdělila webu Svobodné Evropy jedna z obyvatelek.

Zatímco supermarkety a trhy s potravinami slušně vydělávají, obchody s oblečením se téměř nevyprazdňují. „Oblečení je velmi drahé, pokud nemusím, nekupuji si nic na sebe,“ řekla jedna respondentka.

Jak vidí celkově situaci obyvatelé Donbasu? „Obyčejní lidé s jejich problémy vládnoucí složku nezajímají. Vládci se starají jen o sebe,“ stěžuje si Myroslav Ťamuščyj. Ne všichni však s ním souhlasí.

„Zacharčenko (prezident tzv. DNR – pozn. red.) je skvělý, zvýšil nám důchody, vede nás dobře,“ pochvaluje si Ljubov Pugačevová, obyvatelka jedné z vesnic na Donbasu, kam také přišla válka. „Létaly tu bomby, jedna výbušnina dokonce poničila můj dům,“ vzpomíná.

Je otázkou, proč lidé mají často odlišné názory na vládu DNR a LNR. Provládní informátor, který působí v Doněcku, v tom má jasno: „Není tu svoboda médií. Je to jako za časů Sovětského svazu, akorát asi desetkrát horší.“

Bude zajímavé sledovat, kam se budou ubírat osudy obou samozvaných republik. Jedno je však jasné – pro to, aby bylo „zítra lépe než včera“, jak se zpívá v jedné z oblíbených písní separatistů, budou potřeba nějaké změny.