Předpisy jsou předpisy. Bezruký umělec nedostal vízum. Důvod?

Dostal ale dopis od britského konzulátu v Istanbulu uvádějící, že jeho "biometrické údaje jsou špatné kvality", a vyzývající ho, aby žádost o vízum podal znovu. Podle britského ministerstva vnitra vízum nebylo čtyřiačtyřicetiletému umělci zamítnuto a nastalá situace patrně byla důsledkem "chybné komunikace".

Kujukov musel účast na konferenci zrušit a neskrývá rozčarování. "Možná nepochopili, že jsem handicapovaný, nebo se nepodívali na přiložené údaje," řekl. "Ale v mé online podávané žádosti o vízum bylo napsáno, že jsem umělec a že nemám paže. Maluji štětcem, který držím v ústech nebo mezi prsty na nohou," dodal.

Kujukov se narodil v oblasti Semipalatinsk, která byla v dobách Sovětského svazu hlavním jaderným testovacím prostorem.

I když vědecké důkazy o  využívání otisků prstů nejsou nejpřesnější a různě se interpretují, na jednom se autoři většinou shodnou – otisky využívala již stará Čína. Právě zde je nacházíme na důležitých historických dokumentech. Přesto není zřejmé, zda se jednalo o jistý druh rituálu, nebo zda skutečně byla využívána síla otisku - schopnost identifikovat majitele.

Objevila se i řada pokusů, jak daktyloskopii obelstít. Lidé zkoušeli seřezávání bříšek prstů, odleptání vzoru pomocí kyselin nebo louhů či pomocí horkého oleje. Ve všech případech se však prokázalo, že v prstech je zakódováno obnovení stejného vzoru. Výjimkou bylo pár případů, kdy se zločincům podařilo zničit zárodečnou vrstvu kůže. Těm se pak otisky nikdy neobnovily, píše idnes.cz.

Tak například se podařilo pachateli otisky úplně přelstít, když si nechal transplantovat kůži z hrudníku na bříška prstů a naopak. V těchto případech skutečně změnil otisky prstů – žádné totiž neměl.