Nejsme Rusko, zuří Ukrajina. Mráz protesty nezastavil

"Patříme do Evropy, nejsme Rusko," prohlásila jedenadvacetiletá Marijana, která se v noci na dnešek s kamarády zúčastnila demonstrace na náměstí Nezávislosti. Až do rána však nezůstala, domů se vydala po půlnoci posledním metrem. "Mám i jiné povinnosti, ale další večer přijdu zase," vysvětlila.

Podobě jako Marijana, která v Kyjevě studuje na konzervatoři, se protestů alespoň několik hodin denně účastní tisíce dalších lidí. Svědčí o tom situace ve stanici metra pod náměstím, kde na poslední spoje po půlnoci čekaly davy lidí.

Na náměstí Nezávislosti není složité se ze širšího centra Kyjeva dostat. Díky dunění reproduktorů, ze kterých se ozývají projevy opozičních lídrů a vystoupení hudebníků, na něj i bez mapy snadno trefí turisté dosud metropolí na Dněpru nepolíbení.

O demonstranty se starají desítky dobrovolníků, kteří ve stáncích či u provizorně zřízených pultů rozdávají jídlo, horký čaj i oblečení. Další dobrovolníci občerstvení roznáší mezi protestujícími. Každý večer zde vypomáhá i pětadvacetiletá Marija. "Nejsou zde jen studenti, já přes den chodím do práce a pak jdu sem," řekla.

Ne vše je ale pro demonstranty zadarmo. Ti, kteří se nespokojí s rozdávaným čajem, si mohou přímo v srdci stanového městečka koupit pivo, mimo jiné i české. Krámek s alkoholem a cigaretami kvůli protestům nezavřel a podle postávajících zákazníků se mu to zřejmě vyplatilo. 

Ukrajina promarnila další šanci

Pokud by ukrajinští politici skutečně měli zájem o těsné sblížení s Evropskou unií, mohl být tento proces zahájen po oranžové revoluci v roce 2004. Prozápadně naladěné elity však více zajímala dělba moci a ekonomických aktiv. Současný prezident Viktor Janukovyč pouze promarnil další šanci na evropskou integraci, podobně jako jeho, vůči Západu mnohem agilnější, předchůdci.

Mimochodem, nejinak tomu je i nyní. Krach asociačního procesu je pro současnou ukrajinskou opozici zástupný problém. Bylo by naivní si myslet, že ukrajinští nacionalisté, hnací motor současných protestů, by chtěli podstoupit suverenitu země Evropské unii. Demonstrace mají jednoznačně vnitropolitický cíl: svrhnout Janukovyčův režim, píše server czech.ruvr.ru.

Zoufalství Ukrajinců ze stavu, v němž se země nachází, se však opozičním politikům k dosažení svého cíle využít, jak se zdá, nepodařilo. Revoluce se zadrhává. Jak napsal známý ruský novinář Arkadij Babčenko, „útok na policejní kordon bagrem a následné srážky byly, samozřejmě, výbuchem emocí, a podle mého názoru, nesmyslným násilím, které stejně nic nedalo. Ale obklíčení a zablokování milionem lidí vládních budov mohlo mít velmi vážný efekt. Ale nyní o tom už nikdo nehovoří."

Nemalý podíl na probuzení Ukrajinců z evropského snu má přitom také samotná Evropská unie. V Bruselu špatně vyhodnotili sílu vlivu Ruska na ukrajinské politiky a navíc k samotným námluvám s Kyjevem unijní úředníci přistupovali jako k čistě formální záležitosti - jakoby se jednalo o asociaci s jedním ze států střední Evropy. Obtížnost celého procesu, jak politickou, tak i ekonomickou, si v EU zřejmě příliš nepřipouštěli.