Ruský soud vynesl přísné tresty za potopení parníku

Nejpřísněji, jedenácti lety vězení, potrestal soud nájemkyni lodi Světlanu Iňakinovou, a to za porušování pravidel bezpečnosti práce a za poskytování služeb neodpovídajících požadavkům bezpečnosti cestujících.

Šest a půl roku si má odpykat zástupce kapitána lodi; sám kapitán při neštěstí utonul.

Na šest, respektive pět let za mříže poslal soud dva inspektory lodní dopravy, kteří zchátralému plavidlu vydali dokumenty umožňující další plavby. Ze stejného důvodu soud odsoudil i dalšího státního úředníka k pěti letům odnětí svobody, nicméně jemu - k nevoli pozůstalých - odpykání trestu hned odpustil s tím, že jeho případ spadá pod dříve vyhlášenou amnestii.

Úředníci se hájili tím, že loď se potopila nikoliv kvůli dokladům, ale kvůli otevřeným okénkům, kterými v bouři do trupu natekla voda.

Podle vyšetřovatelů příčinou neštěstí byla technická nezpůsobilost lodi, nedostatečně vycvičená posádka, nedodržení bezpečnostních pravidel a nedodržení povinností rejdaře, posádky a úředníků z kontrolních orgánů. Prokuratura žádala pro obžalované tresty od šesti do 14,5 roku vězení.

Během soudního procesu jedna ze svědkyň, která na lodi přišla o devítiletého syna, vylíčila posádku jako "opilou sebranku, která se snažila zachránit sama sebe". Na potápějící se lodi prý někteří cestující místo plovacích vest dostali záchodová prkénka.

Výletní loď Bulgarija, postavená v roce 1955 v Komárně v tehdejším Československu, se potopila 10. července 2011 na Volze nedaleko Kazaně. Ta je správním střediskem autonomního Tatarstánu. Z celkem 201 lidí na palubě se zachránilo jen 79. Mezi 122 oběťmi bylo i 28 dětí.

V případu byli již dříve odsouzeni k vysokým pokutám kapitáni dvou lodí, kteří pluli okolo místa neštěstí, ale trosečníkům nepomohli.