Ukrajinští dobrovolní bojovníci se připravují na další útoky

"Je to blesková válka," řekl Hončruk stojící v troskách domu ve vesnici Horenka na předměstí ukrajinského hlavního města, která se ocitla v křížové palbě při pokusu Moskvy dobýt Kyjev.

Bělovousý důchodce je jedním z desítek tisíc Ukrajinců, kteří se dobrovolně přihlásili k obraně své vlasti před Ruskem. On a jeho syn Kosťa se po začátku invaze ozbrojili a společně hlídají vesnici.

Mezi hlídkujícími je i 81letý Petro Vjerko, učitel francouzštiny, který přišel o manželku Lidju, když onemocněla rakovinou kůže po jaderné katastrofě v Černobylu.

Vjerko říká, že je připravený útočníky zastřelit, protože má dceru a vnuka. Přemýšlel prý také o tom, co by dělal bez střelné zbraně. "Kdyby sem přišli a já neměl zbraně, tak je píchnu vidlemi. Ale já je mám," dodal.

Dobrovolní obránci Horenky se musí vyrovnávat s bolestí ze ztrát. Při týden trvající ofenzivě už tu byli podle místních obyvatel zabiti nejméně dva lidé a více než deset dalších utrpělo zranění. Ve středu zničily ruské nálety několik domů. Ženy stály v troskách a plakaly. "Zažíváme tu spoustu zkázy," řekl Hončruk. "Ale lidé se drží dobře," dodal.

Mnoho mužů ve vesnici má stejně jako on vojenské zkušenosti. Ukrajinská armáda rozdala zbraně každému, kdo chce bránit zemi, a nasadila tisíce záložníků. Po celém Kyjevě se civilisté v džínách a zimních kabátech se žlutými páskami na rukou krčí za stohy pneumatik na kontrolních stanovištích nebo hlídají na nároží ulic.

Proti Ukrajincům stojí přesila. "Ale i kdyby nám nikdo nedodal další zbraně, budeme se snažit získat je sami," řekl Hončruk. "Zabijeme nepřítele a sebereme mu je," dodal. V dobách svého působení v sovětské armádě vnímal Hončruk Rusy jako bratry ve zbrani. Nyní se to změnilo.

"Každý, kdo přijde na naše území, je nepřítel. Nikdo je sem nezval," řekl. "Možná jsou mezi nimi dobří lidé, ale na tom mi nezáleží. Přišli zabít mé lidi," dodal.

Hončruka invaze Moskvy šokovala. Očekával, že Rusko nakonec ovládne separatistická území na východě Ukrajiny, ale vůbec ho nenapadlo, že by podniklo tak rozsáhlou ofenzivu, která zasáhne centra měst, jako je Charkov, a vyžene za hranice statisíce prchajících lidí.

Jiní ale zůstali, ukrývají se v krytech a jejich hněv na Rusko stoupá. "Nepotřebujeme, aby nás někdo 'osvobozoval'. Nechte nás na pokoji!" řekla obyvatelka Horenky Larysa Lypatovová, která během středečního útoku utekla do sklepa a schoulila se pod dekou mezi sklenicemi nakládaných rajčat a marmelád.

S nadhledem veterána je Hončruk navzdory sutinám u svých nohou pochmurně hrdý na zjevné neúspěchy, kterým Rusové během týdne od začátku invaze čelili. "Mysleli si, že sem přijdou a za den nebo dva obsadí Kyjev, ale podívejte se, jak se jim zatím daří!" řekl.

Na jiném místě na okraji hlavního města pomáhal další dobrovolný obránce lidem přejít do Kyjeva přes zbytky zničeného mostu. Muž se zbraní zavěšenou na hrudi držel za ruku malého chlapce, který mu věnoval letmý, plachý úsměv. Ostatní se v padajícím sněhu jeden po druhém opatrně vydávali přes řeku po obnaženém potrubí. Místní obyvatelé říkají, že most byl zničen, aby ztížil ruský postup.

Někteří vyčerpaní obyvatelé Kyjeva oslavují i malá vítězství každodenního života. Žena, která uvedla jen křestní jméno Roza, se pochlubila právě nakoupenými potravinami. "Máme tu všechno: banány, máslo, dokonce i čerstvý croissant," řekla.

Stejně jako Hončruk se rozhodla zůstat, vyzbrojená pouze odhodláním, zatímco válka, kterou si jen málokdo dokázal představit, vstoupila do druhého týdne. "Utíkáme do sklepa, třeseme se a máme obavy, ale věříme ve vítězství," řekla.