Izrael má jedinečnou příležitost svrhnout Netanjahua, míní Palestinci

Volební účast arabských občanů Izraele, kteří tvoří dvacet procent populace, se více než zdvojnásobila a dosáhla přibližně osmspadesáti procent, čímž se zásadně přeměnila politická mapa země. Zhruba 840 tisíc arabských voličů dalo podle Džabarína jasně najevo požadavek zbavit se Netanjahuovy vlády, a to zejména jejích nejradikálnějších členů, jakými jsou ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir a ministr financí Bezalel Smotrich.

Džabarín v rozhovoru pro britský list The Guardian zhodnotil uplynulé čtyři roky jako velmi nebezpečné období poznamenané demolicemi domů, nárůstem moci kriminálních gangů bez policejního zásahu, nedostatkem zdrojů pro samosprávy a všudypřítomným rasismem. V novém stodvacetičlenném parlamentu ztratila Netanjahuova koalice dosavadní většinu a klesla z šedesáti osmi na padesát tři křesla.

Opoziční blok Změna vedený generálem ve výslužbě Gadim Eisenkotem disponuje čtyřiceti osmi mandáty, čímž se arabské strany s devatenácti křesly – jedenáct za Sjednocenou kandidátku a osm za konzervativní stranu Ra'am – ocitly v pozici klíčových jazýčků na váhách. Izraelský prezident Isaac Herzog má v plánu v nejbližších dnech svolat politické lídry, aby projednali doporučení ohledně sestavení příští vlády.

Zatímco strana Ra'am a její vůdce Mansúr Abbás naznačili připravenost vstoupit do Eisenkotovy koalice, Sjednocená kandidátka vládní angažmá odmítá kvůli pokračující okupaci západního břehu Jordánu. Džabarín nicméně potvrdil, že jeho uskupení je připraveno menšinovou vládu podporovat zvenčí prostřednictvím taktického hlasování v Knesetu.

Eisenkot ovšem podmiňuje spolupráci s arabskými stranami splněním určitých podmínek, mezi něž patří uznání Izraele jako židovského státu, přijetí branné povinnosti a odsouzení Hamásu jako teroristické organizace. Sestavování nového kabinetu navíc komplikují vnitřní rozpory v opozičním bloku, kde vůči spolupráci s arabskými subjekty vystupuje zejména pravicový opoziční předák Avigdor Lieberman.

Ještě před samotným vytvořením vlády by však odpůrci dosavadního premiéra disponující většinou šedesáti sedmi křesel v novém Knesetu mohli převzít kontrolu nad legislativní agendou. Podle Džabarína by tento postup mohl začít výměnou předsedy parlamentu a ovládnutím výboru dohlížejícího na tvorbu zákonů, což by umožnilo zrušit právní normy omezující nezávislost izraelské justiční moci.

Džabarín rovněž zdůraznil, že arabská komunita požaduje okamžité ukončení systémové diskriminace, dosažení rovného zacházení a politický horizont zahrnující zastavení války a obnovení jednání s palestinským vedením. Zároveň vyjádřil znepokojení nad tím, že by se premiér Netanjahu mohl pokusit udržet u moci spojením s Donaldem Trumpem a rozpoutáním nového konfliktu s Íránem, čemuž by se opozice měla podle jeho slov jednoznačně postavit.