Kuleba bije na poplach: Opakuje se rok 1918, Ukrajina dělá velkou chybu

Kuleba přirovnává současný vývoj k situaci z roku 1918, kdy byla Ukrajina vtahována do geopolitických obchodů, které ji nakonec přivedly k neštěstí.

V roce 1918 se Německo a Rakousko-Uhersko potýkaly s nedostatkem základních surovin, zejména obilí, masa a oleje. Ukrajina, která právě vyhlásila nezávislost na ruském impériu, těmito surovinami disponovala.

Německo proto zasáhlo a v rámci brestlitevské smlouvy poslalo na Ukrajinu vojáky pod záminkou ochrany před bolševiky. Cena za tuto „pomoc“ však byla vysoká – Německo rozhodlo, že ukrajinská nezávislost není možná bez jeho přítomnosti, a svržením tehdejší vlády nastolilo režim hejtmana Pavla Skoropadského.

Tento režim vydržel jen do konce války. Jakmile Německo v roce 1918 prohrálo, jeho zájem o Ukrajinu zmizel. Zanechalo ji v chaosu, čelící bolševickému tlaku i vnitřním nepokojům. O rok později převzal moc Symon Petljura, ale ani on nedokázal zastavit obnovující se ruský tlak. Ve snaze získat podporu se vzdal západní Ukrajiny ve prospěch Polska, ale nakonec stejně podlehl Rudé armádě. Ukrajinská státnost zmizela. Následovala sovětská éra s hladomorem, politickými čistkami a rusifikací.

Kuleba nyní bije na poplach: historie se opakuje, jen v jiném podání. Místo Německa přicházejí USA, místo obilí a tuku jde o lithium a grafit – strategické suroviny nezbytné pro moderní technologie.

Na rozdíl od minulosti však Spojené státy neplánují poslat vojáky k ochraně těchto zdrojů. Jak Kuleba zdůrazňuje, světová politika je nemilosrdná, a pokud Ukrajina nebude jednat s jednotou a strategickou prozíravostí, může se ocitnout ve stejné pasti jako před více než stoletím.

Podle Kuleby musí Ukrajina učinit několik zásadních kroků, aby se vyhnula osudu minulých generací. Vláda nesmí být rozdělená vnitřními spory, protože z nich těží pouze Moskva. Stát musí usilovat o jednotu a otevřeně komunikovat se svými občany o omezených možnostech, které má k dispozici. A především, Ukrajinci nesmí ztratit víru ve svou státnost, protože i když by byl dosažen příměří, válka s Ruskem tím neskončí – Moskva se dříve či později pokusí Ukrajinu ovládnout znovu.

Kulebova slova jsou varováním i výzvou. Ukrajina se nachází na rozhodující křižovatce a musí jednat obezřetně, aby se nestala pouhým pěšákem v geopolitické hře světových mocností.