Netanjahuova strana viní arabské strany z ukradení voleb. Policie obvinění popřela

Strana Likud podala oficiální stížnost kvůli údajnému ohrožení integrity voleb ze strany arabských politických subjektů. Volební komise oznámila, že tuto stížnost posoudí v rámci standardního postupu po skončení voleb. Zástupci policie přitom zdůraznili, že průběh hlasování byl klidný a srovnatelný či dokonce lepší než v předchozích letech.

V důsledku rekordní účasti arabské populace zaznamenaly strany zastupující palestinské občany Izraele výrazný úspěch. Podle průběžných projekcí po úterních volbách tyto subjekty směřují k zisku devatenácti křesel v Knesetu. Tento nárůst hlasů významně ovlivnil celkové rozložení politických sil v zemi.

Souběžně s řádným sčítáním hlasů probíhá také zpracování distančních lístků určených pro voliče, kteří nemohli dorazit do svých volebních místností. Mezi tyto voliče patří příslušníci izraelské armády, diplomaté, vězni či pacienti v nemocnicích. Z odhadovaného počtu půl milionu těchto lístků jich bylo dosud sečteno něco přes dvacet tisíc.

Podle informací zpravodajského webu Ynet vede v dosud sečtených distančních lístcích strana Likud premiéra Netanjahua se ziskem osmnácti a půl procenta hlasů. Na druhém místě se nachází aliance Together tvořená Naftalim Bennettem a Jarem Lapidem se šestnácti procenty, zatímco třetí blok Yashar Gadiho Eisenkota získává necelých patnáct procent. Odborníci nicméně upozorňují, že konečný součet těchto hlasů pravděpodobně výrazně nezmění celkové projekce mandátů.

Mezi významné aktéry patří také aliance Společná kandidátka zastupující řadu arabských stran. Její lídr Júsuf Džabarín sdělil agentuře Reuters, že strana hodlá využít svých předpokládaných jedenácti mandátů k politické změně. Hlavním cílem tohoto kroku má být snaha o odstranění stávající vlády Benjamina Netanjahua.

Opoziční blok Gadiho Eisenkota je aktuálně projekčně odhadován na čtyřicet osm křesel, což je výrazně pod hranicí šedesáti jedné většinové podpory. Mnoho představitelů tohoto bloku dosud odmítalo možnost vládnutí s palestinskými stranami, přestože ty celkově směřují k zisku devatenácti mandátů. Jediným opozičním lídrem, který otevřeně podpořil spolupráci s arabskými stranami, zůstává Jair Golan.

Lídr Společné kandidátky Júsuf Džabarín vyloučil přímý vstup do vlády vedené Eisenkotem kvůli podpoře vojenské kampaně v Gaze a okupace jižního Libanonu. Nevyloučil však možnost vnější podpory menšinové vlády prostřednictvím důvěry v parlamentu. Zdůraznil, že jeho uskupení má jasné požadavky na ochranu a prosazování rovnosti pro vlastní komunitu.

Další významnou politickou silou je strana Ra'am vedená Mansúrem Abbasem, jenž v roce 2021 vstoupil do vlády Naftaliho Bennetta jako historicky první zástupce nezávislé arabské strany v koalici. Abbas již vyjádřil ochotu vstoupit do případného kabinetu pod vedením Eisenkota. Podle jeho slov voliči tohoto bloku takový krok vnímají pozitivně a existující obtíže lze překonat.

Během předvolební kampaně čelily arabské subjekty ostré kritice a démonizaci ze strany izraelské pravice, která jejich účast označovala za hrozbu pro stát. Samotný Eisenkot odmítal vytvoření vlády s těmito stranami s odvoláním na odlišné hodnoty, avšak Abbas tvrdil, že rozhovory o možné dohodě probíhaly již před volbami.

Politický sociolog Amir Fachúrí z jeruzalémského institutu Van Leer pro The Guardian upozornil na současný politický paradox. Židovská opozice totiž bude možná k sestavení vlády potřebovat palestinské hlasy, přičemž zároveň odmítá přímé palestinské partnery. Tento rozpor bude nadále určovat další vývoj po nedávných volbách.