Podívejte se, jak se vyhnout nadbytečným úkolům v práci

Autorka studovala dva kolegy stejného věku a nadání. Ten první působí na práci jako magnet - prací je tedy neustále zavalen. Ten druhý nikdy nic navíc nedělá. Nedá se říct, že by byl přímo líný, jen se věnuje věcem, které ho zajímají. 

Který z nich dostane za své úsilí štědřejší odměnu? Pan Ochotný nebo pan Ne-tak-ochotný? Smutnou pravdou je, že první z nich nemá ze své otrocké práce žádný prospěch, zatímco ten druhý si za své vyhýbání se povinnostem prozatím nevysloužil žádný trest.

Kellawayová se snažila porozumět tomu, jak se panu Ne-tak-ochotnému daří před povinnostmi unikat. Nejdříve si myslela, že důvodem je umění říkat "ne". Pak se ovšem ukázalo, že tito "odborníci na vyhýbání se práci", většinou ne ani říkat nemusejí. Dělají něco mnohem důvtipnějšího - usilují o to, aby nebyli mezi prvními, jimž jejich nadřízení práci přidělí.

Existuje několik všeobecně známých strategií, jak toho dosáhnout. Patří k nim pobíhání sem a tam s výrazem značícím zaneprázdněnost, nošení sluchátek nebo upřený pohled na obrazovku znemožňující komukoliv se přiblížit.

Stejně tak je prosté i tajemství pana Ne-tak-ochotného. Snaží se čas strávený v kanceláři snížit na nejnutnější minimum. Je až pozoruhodné, jak málo práce dostanete, pokud nejste fyzicky přítomen. 

Lze využít další strategii, se kterou měli někteří mí kolegové velký úspěch, říká pan Ne-tak-ochotný. Musíte vypadat hrozivě. Lidi tvářící se hrozivě totiž většinou nikdo nepožádá, aby vykonali další práci. 

Vůbec nejlepší technikou, jak se vyhnout práci, proto je, že sice dáte najevo svou ochotu práci udělat, avšak neuděláte ji řádně. To se pak stává vážnou překážkou k tomu, aby je o tuto práci někdo znovu požádal. A to zejména, pokud se je poblíž někdo schopnější.