PŮVODNÍ ZPRÁVA | Česko by bez pracovní migrace čelilo problémům, říká ekonom Žídek pro EZ. Jde i o důchody

V posledních měsících se migrační politika stala jedním z klíčových témat veřejné debaty v Česku. Strany jako ANO, SPD nebo Stačilo ji staví do centra své kampaně – odmítají kvóty, varují před kulturními hrozbami a požadují zpřísnění azylového režimu. Rétorika je často ostrá a jednostranná, přestože realita na trhu práce ukazuje jiný obraz. Český pracovní trh totiž čelí vážnému nedostatku lidí. Nejde přitom jen o aktuální výkyv, ale o dlouhodobý problém, který se týká řady klíčových odvětví. Přestože firmy nabízejí vyšší mzdy či benefity, zájem tuzemských uchazečů o některé profese zůstává nízký.

„Česká ekonomika skutečně trpí nedostatkem pracovní síly – nezaměstnanost je dlouhodobě nízká a zaměstnavatelé z různých sektorů upozorňují, na nedostatek pracovníků. To platí především pro odvětví, o která je mezi domácími uchazeči malý zájem – typicky jde o stavebnictví, zpracovatelský průmysl nebo služby s náročnějšími či méně atraktivními podmínkami, jako například zacházení s odpadky,“ nastínil ekonom Libor Žídek z brněnské Masarykovy univerzity. 

Tato slova odrážejí dlouhodobý strukturální problém českého trhu práce, který ani ekonomický růst nebo zvyšování mezd nedokázaly zcela vyřešit. Zaměstnavatelé často hledají pracovníky v zahraničí, aby udrželi provozuschopnost podniků.

Cílená pracovní migrace podle Žídka pomáhá zmírnit tento nedostatek. „Je proto v tuto chvíli nejen reálným, ale do značné míry i nevyhnutelným řešením. Zároveň však potřebujeme i velmi kvalifikovanou pracovní migraci, která může pomoci v oborech s vysokou přidanou hodnotou a inovacemi,“ připomněl. Migrace se tak neomezuje jen na levnou pracovní sílu – udržitelnost a konkurenceschopnost ekonomiky závisí i na schopnosti přitahovat talenty z vědy, technologií či zdravotnictví.

Ekonom dal příklad zpoza Atlantiku. „Například Kanada přijímá velmi vysoké počty imigrantů, ale má propracovaný systém výběru a mimo to následně imigranty velmi dobře integruje,“ popsal. Modely z jiných zemí tedy ukazují, že úspěšná migrace není jen otázkou kvót, ale především kvality a efektivity integrační politiky.

Rizikem ale podle Žídka je jednostranná orientace jen na nízkokvalifikované pracovníky. „Klíčové tedy je, aby migrační politika byla dlouhodobě promyšlená a kombinovala oba směry – doplňování manuální pracovní síly i přitahování vysoce kvalifikovaných odborníků,“ upřesnil. Vyvážená migrační strategie je proto nezbytná pro stabilní hospodářský vývoj, ale i pro sociální soudržnost společnosti.

Zdůraznil, že bez pracovní migrace by česká ekonomika v rámci příštích 10-15 let čelila vážným problémům. „Demografické trendy jsou jednoznačné – populace stárne a podíl lidí v produktivním věku se snižuje. To by znamenalo nejen nedostatek pracovní síly v manuálně náročných odvětvích, ale i v oblastech, kde je potřeba kreativita a inovace,“ upozornil ekonom. Stárnutí populace je fenomén, který zasahuje celou Evropu, a Česká republika není výjimkou. Bez adekvátní reakce hrozí stagnace nebo dokonce pokles ekonomické výkonnosti.

Příklady z USA či západní Evropy ukazují, jak zásadní roli migrace hraje při podpoře inovací, podnikání a udržení veřejných služeb. „Pro srovnání: ve Spojených státech stojí imigranti za zhruba polovinou startupů, které dosáhly hodnoty přes miliardu dolarů. V českém kontextu by restriktivní migrační politika znamenala tlak na hospodářský růst, ohrožení udržitelnosti důchodového systému a vážné problémy pro sektory, jako je zdravotnictví nebo sociální péče,“ vysvětlil Žídek.

Výrazné omezování pracovní migrace by se dotklo přímo českých občanů. „V oblasti důchodů, pokud by nebyla k dispozici dostatečná pracovní síla ze zahraničí, tak jediným řešením by bylo trvalé prodlužování věku odchodu do důchodu – což je politicky velmi nepopulární. Migrace není zázračným lékem, ale bez ní se strukturální problémy výrazně prohloubí,“ přiblížil ekonom. Nejde tedy o ideologickou volbu, ale o pragmatickou nutnost – bez pracovní síly není možné udržet současný standard veřejných financí.

Dále uvedl, že velká většina seriózních výzkumů ukazuje, že migrace má na veřejné rozpočty spíše pozitivní dopad. „Přicházejí většinou mladí zdraví lidé v produktivním věku, jejichž vzdělání bylo financováno v zemi původu, takže hostitelský stát získává pracovní sílu bez těchto nákladů. Díky tomu zpravidla odvedou více na daních a odvodech, než kolik čerpají prostřednictvím veřejných služeb nebo dávek,“ shrnul. 

Ekonomická rovnice zde hovoří jasně: migranti nejen zaplňují pracovní místa, ale často přispívají více, než kolik stojí státní kasu. „Pokud je v literatuře zmíněn negativní efekt, tak se objevuje v souvislosti s možným tlakem na mzdy u nízkokvalifikovaných domácích pracovníků. Celkově však převažují pozitivní ekonomické přínosy, jako například uvádí včera zveřejněná data ministerstva práce o ukrajinských uprchlících v Česku, kteří na odvodech a daních odvedli 15 miliard korun a dostali podporu ve výši 7,6 miliardy,“ upřesnil. Data z Česka potvrzují, že i váleční uprchlíci se mohou stát plnohodnotnými ekonomickými aktéry – pokud dostanou příležitost.

Podle Žídka je nutné chápat, že je Česká republika bohatá vyspělá země s vysokou životní úrovní a lidi přirozeně přitahuje. „Přichází jednak žadatelé o azyl, protože jsou například doma pronásledovaní – jedná se jen o cca 1500 žádostí ročně. Tyto žádosti jsou důkladně posuzovány. Já osobně se domnívám, že pokud někdo utíká například z válečné oblasti, je pronásledován pro své vyznání nebo utíká z totalitního režimu, tak bychom mu měli poskytnout útočiště,“ míní a dodává, že tento přístup odpovídá také mezinárodnímu právu. 

Humanitární rozměr migrace zůstává nedílnou součástí mezinárodních závazků, které Česko sdílí se svými partnery v EU a OSN. Žídek připomněl, že západní země poskytovaly azyl uprchlíkům ze socialistického Československa. „Je potom také na nás, abychom azylanty integrovali do naší společnosti,“ podotkl. Historická zkušenost nás tedy svým způsobem zavazuje – jak jsme dříve pomoc dostávali, tak ji dnes můžeme nabídnout jiným.

Vedle toho ale přichází pracovní síla, která primárně zaplňuje nedostatek na našem pracovním trhu. „Víme například že ukrajinští pracovníci v české ekonomice působili dlouho před tím, než vypukl válečný konflikt. Pracují zejména v sektorech, kde Češi nechtějí pracovat jako například stavebnictví, protože běžný Čech se nechce potýkat s výkyvy počasí a nepohodlím práce na stavbě,“ popsal Žídek. Migrace tak není jen reakcí na válku či krize – v mnoha případech jde o stabilní součást českého pracovního trhu, na níž závisí celé sektory.

Třeba bez ukrajinských pracovníků můžeme očekávat nevyhnutelné ekonomické důsledky. „Pokud bychom tady tyto pracovníky neměli, tak ekonomickým důsledkem bude nevyhnutelné zdražení staveb, protože by bylo nutné zásadním způsobem přeplácet českou pracovní sílu anebo zavádět nové drahé technologie. Ten stejný závěr se týká i všech ostatních sektorů, kde pracují zahraniční pracovníci. Tedy pokud někdo chce, aby zahraničním pracovníci odešli, tak nevyhnutelným důsledkem bude inflace,“ doplnil ekonom. Zjednodušeně řečeno – bez migrantů zaplatíme více. A to nejen za stavební práce, ale i za potraviny, služby nebo energie.

Přílišný politický tlak na odmítání jakékoli formy migrace může mít pro Českou republiku vážné důsledky. V situaci, kdy stárne populace, chybí pracovní síla a některé sektory bez zahraničních pracovníků ztrácejí funkčnost, se migrace stává nikoliv ideologickou otázkou, ale praktickým nástrojem pro zachování ekonomické stability. 

Omezování přístupu kvalifikovaných i nekvalifikovaných migrantů může vést ke zpomalení růstu, zhoršení dostupnosti veřejných služeb, a v konečném důsledku i k větší sociální nejistotě. Řešení tak patrně nespočívá v úplném zavření hranic, ale v dobře nastavené, vyvážené a předvídatelné migrační politice.