Zabiják českých mužů? Rakovina prostaty stále častěji prohrává

"Tento vývoj je velmi pozitivní a měli bychom udělat vše proto, aby pokračoval. Důležité je zlepšit informovanost veřejnosti," uvedl přednosta urologické kliniky Fakultní nemocnice Motol profesor Marek Babjuk.

Rakovina prostaty je v ČR nejčastějším nádorem u mužů. Přibývá těch, kteří zhoubný nádor prostaty mají nebo měli. V roce 2005 jich žilo v ČR 20.642, v roce 2011 téměř dvakrát tolik, 39.866. 

"V mnoha případech se tak daří zachytit karcinom prostaty v časném klinickém stádiu, kdy je zpravidla velmi dobře léčitelný. Lepší informovanost veřejnosti může vést ke včasnějšímu záchytu. Preventivní vyšetření je tak dnes nejúčinnější cestou, jak zvýšit pravděpodobnost úspěšné léčby," shrnul.

Nejnovější data Národního onkologického registru dokládají pokles průměrného věku nově diagnostikovaných pacientů. Zatímco mezi lety 1992 až 1996 bylo jen 35 procent nových pacientů mladších 70 let, mezi roky 2007 až 2011 je to již 53 procent.

Podobně se proměnilo věkové rozložení i z hlediska celkového výskytu onemocnění. V letech 1992 až 1996 činil věkový průměr pacientů 73 let, v letech 2007 až 2011 byl průměr 69 let, citoval data registru profesor.

Během posledních dvaceti let byla provedena celá řada studií posuzujících různé vlivy životního prostředí, stravy, léků a doplňků stravy na vznik tohoto nádoru. Obecně se podle České urologické společnosti (ČUS) soudí, že vyšší příjem masa a živočišných tuků, stejně jako např. kouření může zvyšovat riziko vzniku karcinomu prostaty (KP). Stejně tak nedostatek zeleniny a ovoce, vitamínu D či nadbytek vápníku se může podílet na vzniku nádoru prostaty. Výsledky studie posuzující vliv selenu a vitamínu E prokázaly, že vitamín E (samotný či v kombinaci se selenem) zvyšuje riziko vzniku KP. 

Zabránění vzniku či jeho oddálení je označováno jako primární prevence. Vzhledem k tomu, že nelze jednoznačně říci, které okolnosti zvyšují riziko vzniku KP, ČUS doporučuje obecně zdravý životní styl (zvýšený příjem ovoce, zeleniny, ryb, omezení červeného masa a živočišného tuku, nekouřit...). O tzv. sekundární prevenci hovoříme, když se snažíme včas odhalit dosud se neprojevující onemocnění – stejně jako v případě mnoha dalších onemocnění se zde uplatňuje plošné vyhledávání nemocných, preventivní programy či tzv. včasná detekce.