Zlatá horečka zachvátila i Česko. Stovky lidí hledaly ztracený poklad

Podle dobových svědectví zde každodenně kopalo zhruba 300 lidí. Kopáči měli zabrané úseky na kterých přes den kopali a v noci je hlídali, někteří ozbrojeni i loveckými puškami. Vlakem do Nižbora údajně přijížděli i zvědaví Pražané. Kromě ojedinělých mincí však již nikdo žádný poklad nenašel.

Do českých zemí, a tím i do oblasti Stradonic, přišli Keltové asi kolem roku 500 před naším letopočtem z oblastí západní Evropy a žili zde zhruba pět století. Keltové začali stavět první oppida, byli zručnými řemeslníky, vyráběli keramiku, bronzové předměty, byli dobrými obchodníky a razili zde také první zlaté mince tzv. duhovky.

Své jméno mince dostaly údajně podle toho, že je většinou lidé nacházeli vyplavené po dešti, kdy se ve slunci leskly. Protože se často objevovaly spolu s duhou, pověra hovořila o tom, že tam, kde se duha dotkne země bude nalezen zlatý poklad ("kde stojí roh od nebeské duhy, tu spadá z nebe zlatá mísa s penězi"). Stradonické oppidum se podle mnoha badatelů stalo pravděpodobně hlavním obchodním a výrobním centrem v tehdejší střední Evropě.

Právě kvůli duhovkám bylo stradonické oppidum vůbec objeveno. V době po první velké hospodářské krizi v roce 1873, kdy řada lidí ztratila práci, živila se řada z nich tím, že na vrchu Hradiště u Stradonic vykopávali staré zvířecí kosti, které prodávali na výrobu kostního uhlí používaného v cukrovarech.

Mezi kopáči byl i Liborin Lebr, který zde začátkem srpna 1877 našel poklad čítající asi 200 kusů zlatých mincí. Při "zlatokopecké horečce" se ale nalezly také různé bronzové předměty či střepy hliněných nádob. Poměrně velká část těchto nálezů se později stala součástí sbírek významných evropských muzeí.