Americe se už nedá věřit? Německo zvažuje, že své zlaté rezervy stáhne z USA

Americký prezident Donald Trump se podle některých snaží poškodit klíčové odvětví německé ekonomiky, jeho zástupce označuje Německo za „vyžírku“ a jeden z jejich blízkých spojenců otevřeně podporuje krajní pravici v Německu – dokonce gesty připomínajícími nacistické pozdravy. A to vše ve chvíli, kdy německá rozvědka považuje dotyčnou stranu za hrozbu pro ústavu.

V takové atmosféře není divu, že se v Berlíně podle webu Politico znovu objevují obavy o bezpečnost německého zlata uloženého v USA.

Německo vlastní druhé největší zlaté rezervy na světě. Přesněji 1 236 tun zlata v hodnotě 113 miliard eur je uloženo v trezorech Federální rezervní banky v New Yorku – tedy 37 % celkového německého zlata. Tato rezerva má v případě nouze zajistit přístup k tvrdé měně, jako jsou dolary.

Dlouho se považovalo za samozřejmé, že americká centrální banka je naprosto spolehlivý partner. Ale v dnešní nejisté době, kdy i donedávna nemyslitelné věci se stávají realitou (viz zrušení německé dluhové brzdy), se i tato důvěra začíná otřásat.

Deník Bild přinesl informaci, že odcházející poslanec za CDU Marco Wanderwitz opět otevírá otázku kontroly nad zlatem v New Yorku. Už v roce 2012 se neúspěšně snažil dostat do trezorů Fedu, aby prověřil, zda je zlato skutečně na místě – a teď to chce znovu.

Další konzervativní europoslanec Markus Ferber navrhuje, aby německá centrální banka vyslala své zástupce, kteří by fyzicky spočítali zlaté pruty a celý proces zdokumentovali.

Ještě nedávno se podobné úvahy považovaly za výstřelky konspirátorů. Jenže dnes podobné výzvy zaznívají i od Elona Muska, který požaduje kontrolu i nad americkými zlatými rezervami.

Přesto se německá Bundesbanka snaží uklidňovat. Její prezident Joachim Nagel v únoru prohlásil: „Máme v New Yorku důvěryhodného a spolehlivého partnera pro skladování našich zlatých rezerv. Klidně spím, mám naprostou důvěru v americkou centrální banku.“

Německé obavy z cizích trezorů nejsou nové. V roce 2013 vrátila Bundesbanka všechno zlato z Paříže zpět do Frankfurtu – částečně kvůli tlaku pravicových populistů, kteří varovali, že německé bohatství může být zneužito pro záchranu eurozóny.

Dnes tak zůstává více než polovina německých zlatých rezerv doma, dalších 13 % je v Bank of England v Londýně. Ale amerických 37 % – a s tím i otázka „kde je naše zlato?“ – stále visí ve vzduchu.