"Byly jsme jako středověké otrokyně, musely jsme se týrat." Slavnou církví Opus Dei otřásá skandál

Jednou z hlavních postav případu je Andrea Martínez, která byla do organizace přijata jako dítě v 80. letech. Pro The Guardian vzpomíná, že jí nejprve darovali růžové šaty a následně jí předložili podrobný denní harmonogram.

Ve věku 16 let jí pak přidělili tzv. cilicium – ostnatý kovový pás nosící se na stehně jako forma pokání – a bič k sebemrskačství. „Řekli mi, že budu studovat a pomohu své rodině. Ale místo toho mě zotročili,“ uvedla dnes padesátiletá Martínez.

Podle výpovědí žen byly nuceny pracovat až 12 hodin denně bez nároku na mzdu. Pracovaly jako služebné pro vysoce postavené členy Opus Dei, vařily, uklízely a zároveň žily pod přísnou kontrolou – jejich dopisy byly cenzurovány, přístup k literatuře omezen pouze na dětské knížky a náboženské texty.

Advokát Sebastián Sal, který ženy zastupuje, tvrdí, že tzv. „výchovné školy“ byly ve skutečnosti náborovými centry pro izolaci a manipulaci mladých dívek. „Udržovali je v dětském stavu, bez možnosti rozvoje. Všechno ospravedlňovali jako vůli Boží,“ řekl Sal.

Ženy rovněž popisují, že jim bylo znemožněno navštěvovat rodiny, účastnit se rodinných svátků či pohřbů, a často byly přemísťovány mezi městy či dokonce zeměmi, aby si nevytvářely hlubší mezilidské vztahy. Podle Claudie Carrero, další z poškozených, bylo vše pečlivě konstruováno k tomu, aby se cítily zcela závislé na Opus Dei.

Martínez strávila v organizaci deset let. Když odešla, měla u sebe jen 10 pesos, neměla civilní oblečení a zjistila, že její „vzdělání“ není nikde uznáváno. „Nikdy jsem nedostala výplatu, neuměla jsem nakládat s penězi. Bylo mi 23, ale myslela jsem jako dvanáctileté dítě,“ řekla.

Vyšetřovatelé obvinili čtyři bývalé vedoucí Opus Dei v Argentině a hovoří o systematickém zneužívání, které trvalo od roku 1972 až do roku 2015. Podle jejich zprávy byly ženy vystaveny podmínkám připomínajícím nevolnictví, bez spravedlivé odměny, bez základních práv, a to vše pod záminkou duchovní spásy.

Opus Dei obvinění důrazně odmítá a tvrdí, že ženy do organizace vstoupily dobrovolně, jejich duchovní poslání bylo „svobodně zvoleno“ a že za práci byly odměňovány. Také tvrdí, že školy měly schválení argentinských úřadů.

Bývalé členky však s tímto výkladem zásadně nesouhlasí. Požadují finanční odškodnění, veřejné přiznání viny a oficiální omluvu. „Chceme, aby Opus Dei uznalo, co nám udělalo, a uznalo dopad, jaký to mělo na naše životy,“ říká Martínez, která dnes studuje psychologii.

Carrero, která má dnes vlastní rodinu, dodává: „Setkání s ostatními ženami mi přineslo klid. Konečně jsem volná.“

Celý případ přitahuje pozornost mezinárodní veřejnosti nejen kvůli závažnosti obvinění, ale i kvůli faktu, že se týká jedné z nejvlivnějších a nejkontroverznějších katolických organizací světa. Soudce nyní rozhodne, zda případ přejde do fáze veřejného procesu.