Trump má problém, se kterým nepočítal. Čína navzdory nátlaku nechce jednat

Navzdory rostoucí nejistotě prezident Spojených států nadále veřejně ujišťuje, že jeho vztah s čínským protějškem je „skvělý“, přičemž ale žádný konkrétní krok ke zmírnění napětí nepodniká, píše CNN.

V sobotu si Trump užíval ovací v kleci při galavečeru UFC na Floridě, kde se stylizoval do role neúnavného politického bojovníka. Ovšem ve skutečnosti stojí před střetem, jehož důsledky mohou být dalekosáhlé.

Napětí mezi dvěma největšími ekonomikami světa se dramaticky zvýšilo poté, co Čína reagovala zavedením odvetných cel ve výši 125 % na americké zboží. Dopady se okamžitě projevily v logistice, výrobě i e-commerce a ohrožují klíčové dodavatelské řetězce. Obě strany jsou si vědomy závažnosti situace, ale zároveň dávají najevo, že nehodlají ustoupit.

Vzájemná provázanost ekonomik přitom činí konflikt mimořádně rizikovým. USA jsou závislé na čínských dodávkách elektroniky, vzácných kovů, léčiv a spotřebního zboží. Zároveň jsou čínské trhy zásadní pro americké farmáře vyvážející sóju či čirok. Oboustranná cla tak mohou mít zničující dopad nejen na průmysl, ale i běžné spotřebitele.

Zatímco Trump zkouší prosadit „tvrdý“ postoj, minulý týden nečekaně pozastavil reciprocitní cla na desítky zemí, když finanční trhy začaly naznačovat náběh na krizi. Tento ústup, který si jistě všimli i v Pekingu, následně kompenzoval razantním zásahem vůči Číně – zřejmě ve snaze zachovat si tvář.

Bílý dům přitom zvyšuje chaos, když v pátek večer oznámil výjimky z nových cel pro čínské smartphony a počítače, aby následně v neděli sdělil, že tato výjimka neplatí v plném rozsahu. Podle Trumpa se tato zařízení pouze přesunula do jiné „tarifní skupiny“ se sazbou 20 %, původně určené pro fentanyl.

Tuto strategii obhajuje i Bílý dům. Podle zástupce šéfa kanceláře Stephena Millera jde o promyšlený plán zaměřený na přesun výrobních kapacit zpět do USA. Zároveň vláda tvrdí, že pozastavení cel na jiné země již vedlo ke konkrétním nabídkám obchodních dohod.

Administrativa nyní doufá, že stejný přístup zabere i na Čínu. Podle poradce pro ekonomiku Kevina Hassetta ostatní státy přicházejí do Washingtonu s „výbornými návrhy“. Avšak Peking zůstává neoblomný a není pravděpodobné, že by Si Ťin-pching ustoupil tlaku, který může být vnímán jako další kapitola historického ponižování Číny Západem.

Trump ovšem situaci zlehčuje a tvrdí, že Čína nemá „silné karty“, neboť USA dovážejí více zboží než vyvážejí. Podle ministra financí Scotta Bessenta má Peking jen „dvojky v ruce“, zatímco americká ekonomika prý drží trumfy.

Pokud by Trump uspěl a přetvořil obchodní vztahy s Čínou, mohl by si připsat zásadní vítězství. Dlouholetá americká strategie počítala s tím, že otevřením čínské ekonomiky dojde i k jejímu politickému uvolnění. Tento předpoklad se ale ukázal jako mylný – čínský prezident posiluje autoritářský režim a vede zemi k pozici globální supervelmoci.

Zároveň ale platí, že americká závislost na levném čínském zboží zlepšila životní úroveň milionů občanů, byť zároveň vedla k úpadku tradičního průmyslu. Trumpův přístup se tak ocitá pod palbou nejen odborníků, ale i veřejnosti, přičemž nové průzkumy ukazují klesající podporu jeho hospodářské politiky.

Podle průzkumu CBS schvaluje Trumpovo vedení ekonomiky jen 44 % respondentů, zatímco 56 % je nespokojeno. U inflace jsou čísla ještě horší – podporu vyjádřilo jen 40 %, nespokojenost 60 %. Tři čtvrtiny Američanů navíc očekávají krátkodobé zdražení, téměř polovina i dlouhodobý růst cen.

To může být pro prezidenta velmi nebezpečné, zejména vzhledem k tomu, že jeho kampaň proti demokratické viceprezidentce Kamale Harrisové stavěla na slibu snížení nákladů na bydlení a potraviny.

Přesto Trumpův kabinet zůstává optimistický. Ministr obchodu Howard Lutnick prohlásil, že „Donald Trump drží míč. Je to ten správný člověk na správném místě“. Prezident podle něj ví, jak jednat se Si Ťin-pchingem, a věří, že strategie přinese výsledky.

Nicméně právě Trumpova pověst jako „vyjednavače“ nyní čelí největší zkoušce. V sázce není jen obchodní dohoda, ale důvěryhodnost celého prezidentova přístupu k mezinárodní ekonomické politice.